pondělí 13. října 2014

Zázračný pramen Panny Marie


Když pojedete po staré cestě z Vyškova do Kroměříže (nebo opačně), tak si této kaple nejspíš nepovšimnete i přesto že stojí jen asi 150 metrů od silnice. Jen velmi pozornému člověku neunikne, že v malém remízku prosvítá cosi červeného mezi stromy a vypadá to jako věžička... Tak dokonale je ukryto před zraky poutní místo s pramenem Panny Marie.


Pohled na háječek s kaplí z pole od státní silnice
Nejstarší písemné zmínky o prameni pocházejí kolem roku 1650. Někdy v té době byl v jeho sousedství pod přístřešek umístěn obrázek Panny Marie. Už tehdy se tradovalo, že pramen má léčivou sílu a zájem věřících o toto místo vzrůstal. První kaple - dřevěná, zde byla postavena někdy v polovině 18. století. Kdoví, co se s ní stalo, protože další kaple, také dřevěná ale tentokrát na kamenné podezdívce byla postavena počátkem 19. století. V této kapli byl umístěn obraz Panny Marie Milostné, nazývaný Panno Maria Pomož. Obraz byl později nahrazen soškou a jeho další osud není znám.

Vyfotografovat celou kapli je kvůli stromům nemožné.
Mezi lidem kolovalo mnoho legend o "zázračných uzdraveních" a tak je pochopitelné, že zájem poutníků o toto místo vzrůstal. Kaple přestala kapacitně stačit, a tak byla vybudována nová (současná) kaple. Na jejím zbudování měl velké zásluhy místní tesařský mistr Josef Liechnert, který zhotovil plány, organizoval sbírky a veškeré tesařské práce sám a zdarma provedl. V září roku 1901 byl položen základní kámen a už o rok později (8.září 1902) se konal slavnostní původ asi 5000 poutníku, který sem z Nezamyslického kostela přenesl sošku Panny Marie, korunovanou pozlacenou korunkou. Od té doby tu probíhaly pravidelné poutě, a to až do roku 1951, kdy je tehdejší režim zakázal. Kaple na čas osiřela, ale roku 1974 P.Honka zákaz "obešel" a zavedl tu prvomájové pobožnosti. Ale teprve po roce 1989 mohly být poutě obnoveny, bohužel v dnešní době je zájem už jen malý.

Nahlédnout dovnitř lze jen malým okýnkem, opatřemým hustou kovovou sítí
(proto je fotka tak nekvalitní)
"Zázračná voda" dala vzniknout množství pověstí, které mezi místními kolují dodnes. Zázraky se na tomto místě děly, i když  pro některé z nich se později našlo vysvětlení. Jako třebas pověst o obrázku Panny Marie:

Pastýř Icek byl v celé vsi považován za podivína, spíš blázna. S nikým se nestýkal, nemluvil, ale bič ovládal dokonale. Švihnutím dokázal přepůlit běláska v letu, uhasit plamen nad comáčem suché drávy, useknout hlavičku květu kopretiny... A hlavně zkrotit zpupné dobytče. Zrovna dnes měl se stádem už cestou k pastvině plné ruce práce. Zvířata byla neklidná, plašila se. Snad to bylo těmi nálety ovádů a much. Zase to dnes vypadalo na bouřku. Už třetí den, vždy se však mraky rozptýlily kamsi za obzor. Ale modrošedá obloha nevěstila tentokrát nic dobrého. Potom se obloha začala zatahovat ze dvou stran. Jedny mraky mířily k východu, ty pod nimi k jihu. Blesk síhal blesk a hukot hromu téměř neustával. Deště však mnoho nebylo. Jen krátká sprška s větrem a dost. Nebe však zůstalo nízké a mělo barvu olova.
Icek tedy sehnal stádo dohromady a směroval je do vsi.  Byl právě u studánky s obrázkem Bohorodičky přibytým na jednom z okolních stromů. Když tu se mraky poněkud rozestoupily a ostré žluté světlo zalilo krajinu. Mokré stromy zářily v tom jasu jako zlaté, v pozadí temná obloha se zdála ještě černější a celé to divadlo vyvolávalo děs a hrůzu. Ickův zrak zabloudil k obrázku Panny Marie. ten svítil nejvýražnějik, jako by z něj šlehaly ohnivé jazyky. Pastevce se zmocnil strach. Chvíli strnule stál, pak uchopil bič a ve snaze zahnat ten hrozný přelud, několikrát jím švihl do vzduchu. Rány biče přehlušily i dunění hromu, ale obraz zářil dál, stále více připomínající oheň. Zděšený Icek udělal několik kroků dopředu a znovu švihl, tentokrát přímo do obrazu. Řemínek biče se otočil kolem Madonina obličeje v místech těsně  pod očima. Pasák chvilku strnul, ale pak jako by si uvědomil svůj čin, cosi vykřikl, trhnutím bič uvolnil a švihaje dobytčata hlava nehlava, hnal je k Nezamyslicím. Za nic by se byl neohlédl. Než rozdělil dobytčata po domech, byla už bouře za horama a nic zvláštního se nestalo. Žádná pohroma, žádné neštěstí, nebe mlčelo.
Od toho dne se Icek místu s obrázkem vyhýbal. Ne tak místní a lidé z okolí. Ti toto místo navštěvovali stejně často jako dřív, chodili se pomodlit k Panně Marii a napít se čerstvé vody, o níž se věřilo, že je léčivá. Šeptalo se i cosi o zázracích. Co však bylo všem bez rozdílu divné, byl ten proužek přes Mariin obličej. Rovný, jako když bičem švihneš. Kupodivu, když po čase nechali obrázek přemalovat a opravit, objevil se pruh zase! Dokonce prý v těch místech praskalo i sklo, když obraz zasklili. To už se ale tušilo, že to není jen tak samo sebou.
Není proto divu, že když byl v roce 1701 vysvěcen v Nezamyslicích kostel, přenesli věřící posvátný obrázek z háje na hlavní oltář, znovu ho nechali celý přemalovat, pozlatit, vsadit do nádherného rámu, a to místo, které kdysi Icek poskrvnil svým bičem, překryl šikovný malíř lemem roušky, která jemně zakrývá Mariin obličej. Při pozorném pohledu však ani takto dobře zamaskovaný kaz bystrému oku neujde.
z knihy Krajinou ječných klasů, A.Ošťádal
(zkráceno, upraveno)

Alej stromů jako by naznačovala, kudy dříve vedla cesta

Kdo ví, jak tato pověst vznikla a kolik je na ní pravdy a kolik smyšlenek. Podle ní byl Icek poněkud zaostalý a téměř pořád si něco pro sebe brebentil. Možná i o tomto svém zážitku... A možná to někdo zaslechl a rozšířil dál... Teprve v nedávné době, při renovaci obrazu se zjistilo, že pruh, vedoucí přes Mariin obličej, je způsobený vadnou nití v plátně a lze jej vidět jen při určitém úhlu dopadu paprsků. Pokud se někdy v budoucnu dostanu do kostela, tak zkusím obrázek nafotit - pokud tam tedy stále ještě je.

A abyste věděli: I naše rodina má svou vlastní legendu spojenou s tímto místem. Když byla moje tchýňka malá, ještě před válkou, její babička si jí často posílala k Panence Marii pro zázračnou vodu. Jenže jak už to bývá, děti se kolikrát zapomenou při hrách s kamarády a večer už bylo pozdě chodit přes pole ke studánce. A tak naše tchyňka nabrala babičce "zázračnou" vodu z obecní pumpy... 

Plastová odpadní trubka příliš důvěry nevzbuzuje, ale voda je skutečně pitná
I když nikdy žádný rozbor nepotvrdil léčebné účinky pramene, spousta místních lidí dodnes věří v jeho sílu a chodívají si tam pro vodu. I cyklisté prohánějící se po nedaleké nově zbudované cyklostezce na bývalé trati "Morkovice - Nezamyslice", často odbočí z cesty a zajedou se k prameni chladivé vody osvěžit a odpočinout si ve stínu starých stromů.

Tabulka s modlitbou na stěně kaple

Nezamyslice 8.9.2014


http://worlddandie.blog.cz/1404/co-vy-na-to-jste-hravi


3 komentáře:

  1. kaplička je moc krásná. Dala jsem jí bodík v soutěži u Vendy. S tou věží vypadá jako malý kostelík. A osobní příběh umocňuje celý článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Když jsi zmínila i Nezamyslice, tak jsem si vzpomněla na příhodu, která se stala někdy v 60. letech minulého století. Moje babička jela vlakem z Brna na Valašsko a dala se do řeči s děvčaty v kupé. Prý vystupují v Nezamyslicích. Vlak tam dělá takový oblouček a nezamyslický kostelíček je vidět již z dálky a babička zvolala, že támhle je nezamyslický kostelíček a děvčata se sbalila a vystoupila na nejbližší zastávce, ovšem o stanici dříve.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za bodík.
      To by mě vůbec nenapadlo, že je kostel vidět z takové dálky. Já vlakem jezdívám jen do Brna a sedávám po směru jízdy, takže jsem si nikdy nevšimla. Zpátky jezdím autobusem.
      Ale z Chválkovic to není až tak daleko.

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...