čtvrtek 6. února 2020

Prostějov - nejvýznamnější památky

Prostějov je krásné město. Ale trvalo mi dlouho, než jsem ho alespoň trošku poznala. Všechny mé návštěvy v Prostějově byly ryze účelováé (na nákupy, na úřady, kdysi i na cvičení apod.) Člověk stále někam spěchal a i když jsem se vždy dívala i kolem a vnímala jeho krásy, nikdy mi nedošlo, kolik toho všeho tu vlastně je. Do jednoho článku by se mi to všechno, co vám chci ukázat, nevešlo, a tak jsem pro vás připravila sérii tématických článků o Prostějově. Dnes to bude o nejvýznamnějších Prostějovských památkách.

Výhled na náměstí z radniční věže

Městské hradby
jsou asi nejstarší památkou v Prostějově. Nejstarší zprávy o opevnění města pocházejí z roku 1406, tehdy však byly hradby dřevěné se dvěma branami ve směru na Olomouc a Brno. Tyto hradby byly poškozeny Husity v roce 1423 a následně vojsky Markraběte Albrechta v roce 1431. V rámci oprav byly přistavěny nové brány směrem na Plumlov a Kostelec. Kamenné hradby se začaly budovat v roce 1495. Před hradbami byl ještě val a malá obranná zídka. Postupně se přidávaly i bašty. V roce 1526 Jan z Pernštejna část hradeb zboural a na jejich místě si vystavěl zámek, který však začlenil do obranného systému města. Od roku 1865 byly hradby postupně rozebírány a do dnešních dnů se zachovalo pouze torzo v délce cca 300 m zakončené baštou, která dříve sloužila jako městská šatlava, dnes zde sídlí galerie. Další bašta je v Knihařské ulici, ale téměř byste ji nepoznali - slouží jako soukromé obydlí. Z vnější strany hradeb je krásný park s množstvím okrasných stromů - o tom někdy příště. Z vnitřní strany byly hradby v roce 2012 doplněny malbou domečků ghetta, které zde dříve stávalo.

Smetanovy sady

bašta

z ulice Hradební

z ulice Hradební

Zámek Pernštejnů
Když půjdete kolem hradeb směrem na sever, dojdete k zámku, který byl už při výstavbě zakomponován do obranného systému města. Zámek vybudoval Jan z Pernštejna v letech 1522-1526. Za Vratislava z Pernštejna byl přebudován v renesančním stylu. Z této přestavby se zachoval pouze  nádherný vstupní portál, který údajně patří k nejkrásnějším na Moravě. Během třicetileté války švédové zámek vypálili a tím zničili nejen akrády na nádvoří, ale i ostatní výzdobu. Zámek byl provizorně opraven a sloužil jako sýpka, později židovské vězení. Koncem 19. století koupila zámek městská záložna a začátkem 20. století zámek opravila do dnešní podoby. Z této doby pochází také sgrafitová výzdoba fasády. Dnes patří zámek městu a jedinou přístupnou částí je turistické informační centrum.



Páni z Pernštejna

Knížata z Lichtensteina

Páni z Kravař

Hanák tade bode do skonání světa -
tento staré zámek dyl o štere leta!

vstupní brána

nádvoří
Nová radnice
Samozřejmě tu máme i "starou" radnici, ale tu jsem tematicky zařadila do jiného článku. Nemusíte  se bát, že byste o ni přišli. Nová radnice je asi nejvýznamnější dominantou města. Její věž je nepřehlédnutelná. Vybudována byla v letech 1911-14 a na její výstavbě se podílelo kolem čtyřiceti stavebních podniků z Prostějova a blízkého okolí. Při pohledu zvenčí vás možná napadne, proč věž nestojí uprostřed, aby stavba byla symetrická. Ona původně měla stát uprostřed a budova měla být větší. Jenže majitel sousední parcely ji městu odmítl odprodat a tak už rozestavěná radnice zůstala nesouměrná. Když už budete v Prostějově, určitě nahlédněte i dovnitř radnice. Sice se podíváte jen na chodby a schodiště, ale bohatá barevná štuková výzdoba vás okouzlí. A nebojte se vystoupat i do dalších pater, každé je totiž jiné. Pokud budete mít štěstí, můžete se podívat i na věž, v letních měsících tu probíhají komentované prohlídky. Věž je vysoká 66 m a z nejvyšších pater je za dobrého počasí rozhled opravdu do daleka. Z čelní strany ji zdobí krom jiného i orloj - to mnoho lidí netuší. Orloj totiž nejsou ti pohybliví panáčci, jak je znáte ze Staroměstského náměstí v Praze. Orloj je druh hodin, které ukazují aktuální pozici Slunce, Měsíce, případně i planet v jednotlivých znameních zvěrokruhu.





Orloj
Tak jak se vám u nás v Prostějově líbí? 

čtvrtek 26. prosince 2019

Vánoční Bratislava

V předvánočním čase se objevila spousta nabídek na zájezdy do Vánočně vyzdobených měst nejen u nás, ale prakticky do celé Evropy. S jedním zájezdem přišel i náš "domeček" (SVČ Orion) a takové nabídce se už těžko odolávalo. Nemuseli jsme nikam daleko jezdit na autobus, vyzvedne i vysadí nás přímo u nás ve vsi. Program sice pro nás nic moc: Bratislavský hrad, Dóm sv. Martina, prezidentský palác, radnice a na závěr vánoční trhy. Což o to, mě by se možná i líbil, ale Adámek na památky moc není. Rozhodli jsme se tedy společně s domečkem navštívit jen hrad a potom si udělat vlastní program.

Přestože jsme mohli odjíždět z naší vesnice, vypravili jsme se ráno do sousedních Němčic, abychom si mohli (dle možností) vybrat místa k sezení. U nás už bychom se museli spokojit s tím, co na nás zbude. V devět hodin jsme tedy vyrazili po D1 směrem na Brno a potom po D2 do Bratislavy s krátkou zastávkou na benzínce.


Do Bratislavy jsme dorazili kolem 11 hodiny. Zde nějak selhala příprava a museli jsme čekat na domluveného průvodce. Nakonec jsme to s Adámkem nevydrželi, měli jsme toho v plánu hodně a nechtělo se nám ztrácet čas čekáním. Hrad jsme si prohlédli tedy také sami. Na vnitřním nádvoří jsme obdivovali betlém i výběh se zvířátky. Na dalším nádvoří jsme si potom udělali přestávku na "oběd". Obešli jsme zdejší stánky a z bohaté nabídky jsme ochutnali slovenskou specialitu "lokše". Ona to není jen Slovenská specialita, lokše (tedy bramborové placky) patří také k tradičním hanáckým pokrmům.




Díky uzavírkám několika cest kvůli různým opravám, jsme po hradním areálu trošku bloudili, nakonec jsem se rozhodla, že se vrátíme k bráně, kterou jsme sem přišli a půjdeme kolem vnější strany hradeb. Sešli jsme k Dómu sv. Martina, ale ten jsme nenavštívili. Jen jsme obdivovali kouzelně vymalovaná "okna" na přiléhající stavbě.


Naším hlavním cílem totiž byla vyhlídka UFO. Abychom se k ní dostali museli jsme přes Most SNP. Zajímavostí mostu je, že má dvě poschodí. To horní slouží pro automobily - je tam víceproudová silnice. Pod silnicí je potom široká cesta pro pěší. Bratislavanům to možná tak nepřijde, ale přejít po tom mostě byl pro nás skutečně zážitek. Nad hlavou dunění, most se houpal a otřásal... I když jsem se kochala výhledy na majestátní Dunaj, ke konci už jsem pociťovala mírnou žaludeční nevolnost.



Vyhlídka UFO se tyčí přímo nad mostem a patří k dominantám Bratislavy. Uvnitř je kavárna a restaurace. Kdysi nám ve škole někdo z učitelů říkal, že prý se ta kavárna otáčí a návštěvníci si tak mohou během návštěvy užít výhled na všechny strany. Já o tom na internetu nic nenašla, ani přímo na místě žádná taková informace nebyla a kavárna se neotáčela - na vyhlídku jsme jí museli projít. Vystáli jsme tedy asi půlhodiny frontu dole na výtah, potom si chvíli užívali výhledy a pak jsme zase museli chvíli čekat na výtah dolů. Ale ty výhledy opravdu stály za to, jen světelné podmínky nebyly nejvhodnější pro focení.




Dále jsme se šli projít Sadem Janko Krála. Mám ráda parky v jakékoliv roční době. V tomto parku jsou ztvárněna znamení zvěrokruhu. Chvíli jsme se tam procházeli - chtěli jsme najít svá znamení. Byl tam klid a ticho. Park jsme potom opouštěli v místě, kde stojí altánek - původně gotická věž františkánského kostela.







Zpět na druhý břeh jsme přešli po Starém mostě, který zářil novotou, protože byl v nedávné době rekonstruován. Tady se nám šlo mnohem příjemněji. Most je pouze pro pěší a tramvaje, které v neděli nejezdily tak často, aby ho výrazněji rozkmitaly. Na několika místech jsou zřízené vyhlídkové plošiny s lavičkami. 




Do centra města jsme se vraceli po nábřeží, abychom si mohli prohlédnout ty obrovské lodě, které se vůbec nedají srovnat s parníky na Brněnské nebo Vranovské přehradě. Když jsme se dost vynadívali nejen na lodě, ale i na oba nejbližší mosty, zabočili jsme nejbližší ulicí do centra.

Tady jsme se procházeli po vánočně vyzdobených náměstích, v jednom ze stánků jsme si koupili další bratislavskou specialitu - bratislavské rožky (rohlíčky). Jsou to sladké rohlíčky asi z křehkého těsta, plněné povidly, ořechy, tvarohem, mákem aj. Procházeli jsme se ulicemi až k Michelské bráně. Mezitím se už setmělo. Pokoušeli jsme se najít alespoň některé ze známých bratislavských soch. Ale davy lidí nám v tom poněkud bránily a my nakonec objevili jen sochu Schöne Náciho. Zato jsme viděli nádhernou výlohu snad nějaké cukrárny.




Když už jsme byli uchození, vrátili jsme se zpět k Národnímu divadlu, kde jsme měli mít sraz se zbytkem zájezdu. Do srazu zbývalo asi ještě půl hodiny a tak jsme se posadili opodál na dřevěnou lavičku, odpočívali a pozorovali dění okolo. Netrvalo dlouho, přijelo policejní auto, vystoupilo několik policistů a policistek, vytáhli a zkontrolovali zbraně a vydali se na trhy. V tu chvíli jsem byla docela ráda, že jsme mimo, vypadalo to děsivě. Ale asi to byla jen obvyklá hlídka, protože se nic dalšího nedělo.

Pak už se začali scházet i ostatní. Když jsme byli všichni, vydali jsme se na odlehlé parkoviště, kde nás čekal náš autobus. Našla bych to i sama, ale byla jsem ráda, že jdeme společně s ostatními. Bylo tam tma a liduprázdno. V autobuse jsme se usadili na svá místa a brzy jsme oba únavou usnuli.


Navštíveno 8.12.2019

čtvrtek 7. listopadu 2019

Na divokém Západě ...

I když je dnes u nás westernových parků a atrakcí více, stále zůstávají nejznámější dvě westernová městečka. To mladší z nich se nachází v Boskovicích a když už jsme se poflakovali u rybníka nedaleko Boskovic, tak jsme si to pochopitelně zpestřili výletem na "Divoký západ", kterého jsme s manželem fanoušky, dnes už jen pasivními. Ale dříve měl manžel koně, velkou ohradu a sny o vlastním ranči. Jenže vše ztroskotalo nejen na nedostatku financí (nadšení pro věc opravdu nestačí), ale především na stoupajícím věku a s tím související klesající kondicí. Ale to sem až tak nepatří.


Vyrazili jsme brzy ráno, abychom si to co nejvíce užili. Hned na začátku jsme potkali Indiánku s koněm a můj muž se s ní hned dal do řeči - společný koníček lidi spojuje. Byla moc milá a nechala se i fotografovat.


Boskovické městečko má svou vlastní měnu, kromě vstupenek tam za korunu nic nepořídíte. Takže jsme museli do směnárny a vyměnit si peníze. Pak už zábavě nic nebránilo, jen čas. To úvodní zakecání s Indiánkou spolklo trošku času, takže jsme šli rovnou do Arény na "koňskou šou" Byla to především ukázka krasojízdy a práce s koňmi. Ale jen málokdo toto umění samotné dokáže ocenit, takže bylo zapracováno do příběhu. A to se líbilo i Adámkovi, který na představení původně nechtěl.



Po představení jsme si šli užívat ostatní atrakce. Tedy hlavně si užíval Adámek a my to jen platili. Ale i tak jsme si to užili, nikdy mě neomrzí vidět ho šťastného. Na prý největším pískovišti v republice se pokoušel narýžovat nějaké poklady. Většinou se mu poštěstily jen korálky a pár mrňavých polodrahokamů, ale i ty mu udělaly radost.


Odmalička je fanda do zbraní všeho druhu a jsou jeho nejoblíbenější hračkou a má jich doma pěknou sbírku. Takže nabídku vystřelit si z opravdického koltu nebo winchestrovky neodmítl. Vybral si Winchestrovku a z 6-ti ran se i několikrát trefil.



Představení v amfiteátru jsem ze "zdravotních" důvodů vynechala a rodina se mnou "držela basu". Je to škoda, protože to bývá sranda, ale pamatuju si z minula ten prudký hrbolatý sestup. Místo toho jsme se courali vyprázdněným městečkem.


V zadní části městečka jsme se procházeli KovoZOO - to je teď taková módní záležitost, recyklovat kovový odpad na umělecky ztvárněná zvířátka. Není to špatné, docela se mi to líbí, ale sem se to podle mě moc nehodí.


Během dne také na náměstí probíhaly různé soutěže o ceny. Adámek se jedné taky zúčastnil. Cílem bylo hodit klobouk na kůl. Odměnou byl právě onen klobouk. Nepovedlo se, ale účel to splnilo - do obchodu se suvenýry se nahrnulo spousta lidí a kupovali klobouky zklamaným dětem. My naštěstí mezi ně nepatřili - ten samý klobouk už od nás Adámek dostal na nějakém jiném výletě. Sice soutěžil - dva klobouky jsou přece víc než jeden, ale zklamaný nebyl. Místo klobouku si raději vybral další zbraň, něco, co mu v jeho "sbírce" dosud chybělo - luk se šípy, žádnou plastovou hračku, ale pořádný dřevěný, jen šípy měli špičky z gumy.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...