Zvířátka na Mniší hoře

Jako rodačka z Brna jsem vždycky tvrdila, že brněnskou ZOO znám "jak svý boty" a každého potencionálního výletníka od návštěvy zrazovala. Nedivte se: dlouhá a nudná cesta do kopce, během níž bylo zvířátek poskromnu (= jen výběch s lamami) děti přiliš nanadchla a tak už po pár metrech otravovali s tím, že je bolí nožičky, mají žízeň, chce se jim čůrat a co krok, to otázka "Kdy už tam konečně budem?" Na vrcholu Mniší hory se děti na chvíli uklidnily a obdivovaly několik výběhů se zvířátky. Pak následovala stejně nudná cesta dolů, i když tentokrát lemovaná více výběhy, v nichž se zvířátka držela ve spodních částech, takže je stejně nebylo skoro vidět.

Setkání s Budhou

Před týdnem jsem si sbalila tašku, rozdělila úkoly, svěřila Adámka do manželovy péče (Jitka se už před pár dny svěřila do péče babičky) a vyrazila s přáteli směr Praha-Mělník-Tupadly. Na kopci nad Tupadly je už z dálky vidět tajemná věž. K ní patří i zámeček zvaný Slavín obklopený parkem. V jeho areálu se nalézá budhistické meditační centrum Samadhi. Tam byl náš cíl. Strávili jsme tam úžasný týden plný meditací, cvičení tajči a jógy, zpívání manter, výletů do okolí i obyčejného klábosení.

Hned po příjezdu jsme měli volnou chvilku a tak jsem popadla foťák a vyrazila prozkoumat náš dočasný domov. Zámecký park mě okouzlil. Vlastně jsme ani nepoužívali výraz park. Pro to místo se hodilo spíš slovo les. Tak tedy les pod zámkem je spousta kouzelných zákoutí přímo vybízejících k zastavení a věnování pár minut meditaci, modlitbě či jen obyčejnému se kochání místem.