Město krajky

Vamberk - město neodmyslitelně spojené s paličkovanou krajkou a krajkářstvím vůbec. Už je to pár let, co jsem podlehla kouzlu paličkování a začala se tuto nádhernou techniku učit. A od té doby také toužím navštívit toto město, které je jakousi pomyslnou Mekkou všech českých krajkářek. Konečně jsem si tedy svůj sen splnila. A vybrala jsem si k tomu termín, kdy se tu konají každoroční krajkářské slavnosti.

Že jste v cíli, poznáte už při příjezdu od Ústní nad Orlicí podle fasády jednoho z domů zdobené malbou krajky. Město totiž krajkou žije. Na všech možných místech jsou informační panely představující krajkářskou historii oblasti. V době konání slavností se počet těchto tabulí ještě znásobí. Na krajkářské tradice odkazuje i název hotelu na náměstí, kde jsem se ubytovala - Krajka. I jeho interiéry zdobí různé krajkové dekorace.

Tentokrát jsem na výlet vyrazila úplně sama. Manžela jsem nechala doma - nudil by se tam. Město samotné památkami příliš neoplývá. Přesto jsem si udělala vycházku a některé navštívila. Asi nejzajímavější památkou, kterou můžete ve Vamberku vidět je kamenný most přes řeku Zdobnici. Samotný most není až tak zajímavý pochází z let 1864-65, podobně jako většina mostů u nás. Význam a památkovou ochranu mu zajišťují sochy katolických svatých z dílny sochaře Eduarda Harnacha.

Náměstí je tu rozlehlé a i když budovy nejsou nijak historicky významné, působilo by malebně, kdyby podobně jako v mnoha našich městech nesloužilo jako parkoviště. Chápu, že je potřeba někde parkovat, ale v případě Vamberka to na náměstí skutečně není  nezbytně nutné. Parkovišť v těsné blízkosti náměstí je dost a jsou tu i místa, kde by se dala postavit další. Případný návštěvník si tak ani nemůže vychutnat procházku po náměstí a pořídit pěkné fotky kašny, sochy J.Husa nebo Mariánského sloupu.

A protože mi zbylo trošku času, vyšla jsem si i ke kostelu sv. Barbory, na který jsem se dívala z okna mého hotelového pokoje. Kostel sice byl zavřený, ale zaujaly mě okolní hroby, tedy spíš monumentální hrobky. Nápisy na nich prozrazovaly, že obvykle patřily místním továrníkům a významným občanům města. Co mě však překvapilo, bylo jejich množství. Vamberk je totiž poměrně malé městečko. V minulosti zřejmě mělo daleko větší význam než dnes. Mnohé náhrobky působily velmi starým dojmem, přesto byly udržované a ozdobené květinami. Další zvláštnost, která mě zaujala, byly náhrobní desky zapuštěné zvenčí přímo do stěn kostela, a to po téměř celém jeho obvodu, s nápisy "zde odpočívá..." apod. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Hroby pod nimi však žádné nebyly vidět, ale pod některými byly rovněž uloženy svíčky a květiny. Napadlo mě, zda kostel nebyl přestavěn nebo rozšířen a tak desky z hrobů, které se náhle ocitly pod ním zasadili do jeho stěn. Ale nikde jsem o tom žádnou zmínku nenašla. Krom toho, kostel prý pochází z roku 1697, kdežto zmíněné náhrobní kameny až z konce 19. století. Takže kdo ví?...

Samozřejmě jsem nemohla vynechat muzeum krajky. Nachází se v dolní části náměstí v tzv. Bednářově vile, památkově chráněném rodinném domě vybudovaném v roce 1916 pro místního textilního průmyslníka Antonína Bednáře. No, mě architektura až tak nezajímá, já tam šla hlavně kvůli tomu, co je dnes uvnitř. Muzeum seznamuje s historií vzniku krajkářského řemesla ve Vamberku a jeho okolí. Krajky se vytvářely prakticky v každé chalupě a byly významným zdrojem obživy zdejších obyvatel. Jejich výrobě se věnovaly celé rodiny tedy i muži a děti. Mimochodem, i dnešní době existují muži, kteří se věnují paličkování. Expozice ukazují jak historické krajky a jejich využití na oděvech, doplňcích i dekoracích v domácnostech. Ale také tu můžeme obdivovat krajky moderní z poměrně nedávné doby. Nepřestávala jsem žasnout nad jemností některých vystavených krajek. Byly zhotoveny z tak tenkých nití, že se to až zdálo nemožné, a přitom šlo o velmi precizní práci.

Kromě stálých expozicí, bývají v muzeu též různé časově omezené výstavy přibližující krajkářství v jiných regionech nejen naší vlasti. Tentokrát šlo o výstavu krajek z Myjavské oblasti na Slovensku. Výstava bude k vidění do 1.9.2024. A tím se vlastně dostávám k samotným Krajkářským slavnostem, při nichž se o doprovodný kulturní program postaral folklórní soubor Kopaničiar z Myjavy.

Krajkářské slavnosti se probíhaly na několika místech ve Vamberku. Na městské radnici jsme mohli obdivovat historické paličkované vějíře ze sbírky Jana Geelena (Německo). Zde jich bylo vystavených cca 20, což je jen malý zlomek jeho sbírky. Ale i tak to stálo za to.

Z radnice jsem se přesunula do kostela sv. Prokopa, kde je instalovaná výstava "Andělé v kostele" (do 31.7.2024). Jedná se o společný projekt krajkářek z celé republiky a přilehlého okolí, jehož zadání bylo: upaličkovat křídla pro dřevěnou postavičku anděla a poslat je v termínu organizátorkám. Každá jen jedny! K dispozici bylo několik podvinků zdarma, ale kdo chtěl mohl si navrhnout vlastní. Očekávalo se tak mezi 100 a 200 anděly, ale dorazilo jich neuvěřitelné množství - 503. Jeden z nich byl i můj. Tolik krajkářek se spojilo, aby vytvořily úžasnou výzdobu kostela. Andělé byli úplně všude a byli nádherní. Měla jsem v úmyslu si kromě andělů prohlédnout i kostel, ale byla jsem tak unesená, že jsem na to úplně zapomněla. Později nám bylo řečeno, že tento počin bude zapsán i do české knihy rekordů.

Můj je ten vpředu

Ještě jsem nezmínila krajkářskou školu, která je nejstarší krajkářskou školou u nás. Byla zřízena v roce 1889 právě ve Vamberku. Funguje dodnes a sídlí v Kubiasově vile z roku 1923. V prvním patře byla výstava prací žáků školy. V přízemí potom byl stánek, kde jste si mohli zakoupit podvinky k vystaveným krajkám. Bylo to tak nádherné, že jsem odtud odešla o pár stovek lehčí, ale s podvinky na několik dalších let... Snad na ně najdu čas.

Odtud jsem zamířila do sokolovny, kde byla výstava Bienále české krajky. Jednalo se převážně o umělecké pojetí krajky. Když se řekne "umění", většinou si představíme něco složitého. Jenže umění není o složitosti, ale o zajímavém nápadu. A že jich tam bylo! Přitom to často byly věci, které bych s přehledem zvládla taky, kdyby mě to napadlo. Ale inspirovalo mě to a mám tak další náměty, nejspíš na několik příštích let... Kromě krajek byla v sokolovně malá výstava k historii autíčka (nebo spíš vozítka) Velorex. Hlavním tahákem však byl skutečný velorex s krajkovým potahem. Sice to nebyla krajka paličkovaná, ale šitá a vyšívaná, ale vypadal fakt luxusně.

Na úplný závěr jsem si nechala sportovní halu, kde měl být velký krajkářský jarmark doprovázený programem. I když si pod pojmem jarmark představíte různé stánky se zbožím, ve skutečnosti to spíš připomínalo další výstavu. Jen pár stánků nabízelo krajkářské potřeby jako jsou nitě, paličky, herdule, špendlíky a další. Mnohem více stánků patřilo jednotlivým krajkářkám, které zde vlastně jen vystavovaly své práce a to, co prodávaly, byly podvinky (předlohy) k nim. Asi tušíte, že ani tady jsem neodolala a rozloučila se s pár stokorunami... 

Z programu jsem vynechala vystoupení Myjavských Kopaničiarů, které jsem viděla už před radnicí. Ale poslechla jsem si projev starosty Vamberka, z něhož byl cítit obdiv k práci krajkářek i hrdost na město s krajkářskou tradicí. I já cítila dojetí, že jsem přímým účastníkem této události, byť jen anonymním. Dalším bodem programu byla přehlídka límců a doplňků vytvořených žáky krajkářské školy. Mám doma několik jednobarevných šatů. které si chci ozdobit krajkou (jedny už jsou hotové) a tak jsem chtěla načerpat inspiraci. Modelky byly oblečeny do jednoduchých (všechny stejných) šatů v černé nebo šedé barvě na nichž krajkové doplňky nádherně vynikly. 

Byly to úžasné dny, které jsem si náramně užívala. Vůbec nevadilo, že jsem jela úplně sama. Když se sejdou stejně "praštění" lidé, najdou společnou řeč. A krom toho, pár známých jsem tam potkala.

navštíveno: 26.-29.6.2024