Město krajky

Vamberk - město neodmyslitelně spojené s paličkovanou krajkou a krajkářstvím vůbec. Už je to pár let, co jsem podlehla kouzlu paličkování a začala se tuto nádhernou techniku učit. A od té doby také toužím navštívit toto město, které je jakousi pomyslnou Mekkou všech českých krajkářek. Konečně jsem si tedy svůj sen splnila. A vybrala jsem si k tomu termín, kdy se tu konají každoroční krajkářské slavnosti.

Uplakaná Vídeň

Naskytla se nám možnost poměrně lacino se podívat do Vídně. Zájezd organizovala liga vozíčkářů zdarma pro držitele průkazů ZTP nebo ZTP/P a jeho průvodce. Manžel průkazku má a já často hraji roli jeho průvodce. Proč toho tedy nevyužít! Já ve Vídni ještě nikdy nebyla, vlastně vůbec v Rakousku. Autobus vyjížděl z Brna, což pro nás taky bylo příhodné, do Prahy to máme dál než do Vídně. A tak jsme jednoho studeného říjnového dne vyrazili...

Otmuchowské jezero

Tentokrát nešlo primárně o výlet. Jeli jsme obchodně do Polska, kousek za Nisu. Cesta vedla přímo pod "hrází" Otmuchowského jezera. Měla jsem možnost jeho velikost obdivovat už dříve z některých vrcholků  Jeseníků. Ale pohled z dálky je něco jiného, než vidět je na vlastní oči takto z blízka... Zvlášť, když se ta hráz táhla podél silnice v délce asi 3 kilometrů, a pak se stáčela a dál pokračovala do nedohledna. Je to opravdu úctyhodné vodní dílo. Celková délka hráze je přes 6 km a její výška dosahuje i 20 m. O vybudování jezera-přehrady se uvažovalo už před První světovou válkou. Ale do realizace tohoto projektu se pustili teprve Němci v letech 1928-33.

Vida VIDA!

Náš syn je fanda všemožných pokusů a vůbec se zajímá o všechno možné kolem sebe. Jeho snad nejoblíbenější knížky jsou encyklopedie (dříve hlavně dětské, dnes už všechny). A tak bylo jasné, že jednoho dne musíme navštívit i tento vědecký zábavní park v Brně.

Poprvé jsme jej navštívili v době, kdy chodil asi do 2.třídy. Už tenkrát si to moc užíval, dokonce tolik, že jsme jej nestihli projít celý. Každý pokus ho velmi zajímal a opakoval ho několikrát ve snaze přijít všemu na kloub. Věděli jsme, že budeme muset jednou prohlídku dokončit, jen jsme netušili, že to bude trvat tak dlouho, než se do Vidy znovu vrátíme. Na druhou stranu to vůbec nebylo na škodu. Jako starší si to užíval zase jinak. Jednak si ze své dřívější návštěvy skoro nic nepamatoval. A pak byl už dost velký, aby vše objevoval sám s kamarádem (kterého jsme k výletu přibrali) a nepotřeboval naše vedení. Ale i my dospělí si to užívali a prohlíželi si exponáty, které zase zajímaly nás.

S prázdnou kapsou do lázní

Srpnový výlet do lázní se u nás stal už tradicí. Vyrážíme prakticky každý rok. Nedaleko Prostějova jsou malé lázničky Skalka. Možná jste o nich nikdy neslyšeli, nejsou tak slavné jako Luhačovice nebo Karlovy Vary. Ale jsou blízko, je tam krásně, na rozdíl od těch vyhlášených i málo lidí a neutratíte tam. I když úplně liduprázdno tam není snad nikdy, lidé z okolí si tam často zajíždějí pro vodu.

Sladovna Castello

Využila jsem příležitosti a v rámci Dnů Evropského kulturního dědictví navštívila jinak nepřístupnou sladovnu Castello v Prostějově. Tyto dny jsou zaměřeny na nejrůznější historické památky. Ale sladovna? Navíc fungující?... Čím se zasloužila o zařazení mezi památky, tedy tzv. naše kulturní dědictví?

Plavba Baťákem

Baťův kanál je úctyhodné dílo za nímž stojí slavný Zlínský obuvník Tomáš Baťa a jeho pokračovatelé. Proto také kanál nese jeho jméno. Splavnění řeky Moravy by totiž jednak otevřelo další trhy obchodníkům a zároveň poskytlo možnost levnější dopravy. V dnešní době už lodní doprava zřejmě není tak ekonomická, a tak dlouhá léta kanál chátral. Teprve po roce 1989 se začalo s jeho obnovou a opravami. Dnes je z něj významná turistická atrakce. No řekněte sami, není to úžasné dobrodružství, plavit se několik dní na lodi a na večer kotvit v přístavech i mimo ně ... My si to dopřáli a nelitovali jsme.