Když budete projíždět Kokořínským dolem, určitě
vaší pozornosti neunikne rybník Harasov. Silnice totiž tvoří jeden z
jeho břehů. Jestliže nemáte zrovna naspěch určitě se vyplatí zde
zastavit a udělat si krátkou (asi hodinku) procházku kolem něj.
Parkoviště je hned vedle.
pátek 24. září 2010
pátek 17. září 2010
Ve stopách praotce Čecha
Pokud se někdy budete toulat rovinatým Polabím,
neunikne vaší pozornosti legendární Říp. Hora na níž se podle pověsti
zastavil praotec Čech a zvolal: "To je ta země zaslíbená, mlékem a
strdím oplývající!" Ponechme stranou polemiku, zda to bylo dobré
rozhodnutí či nikoliv i spekulace o tom, na kterém kopečku se to vlastně
doopravdy zastavil. Raději se sami vydejme nahoru, na Říp.
Na horu Říp vede několik přístupových cest. My se
vydali tou od Krabčic. Nenechte se zmást snímkem na mapy.cz, kde je
zřetelně vidět parkoviště přímo na úpatí hory. To už dávno neplatí a
parkuje se na konci obce. Pokud byste chtěli ušetřit mrzký peníz na
parkovném, musíte se vrátit zpět do obce a najít si místo někde v jejích
uličkách. Veškeré obecní pozemky v dohledu od parkoviště jsou podle
místní vyhlášky rovněž zpoplatněny a obsluha parkoviště si vás poměrně
rychle odchytí, neboť je na podobné vykuky vybavena bicyklem.
pátek 13. srpna 2010
Valašský skanzen
Valašské muzeum v přírodě je oficiální název
skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Tam byl cíl našeho rodiného výletu.
Překvapila mě rozloha areálu. Při jeho návštěvě není radno plánovat
ještě další výlety, na jeho kompletní prohlídku potřebujete minimálně 4
hodiny, spíš více. Jako by se tu zastavil čas. Personál oděný do valašských krojů byl milý a pokud jste projevili o něco
zájem, jeho vyprávění nebylo k zastavení.
pondělí 26. července 2010
Zvířátka na Mniší hoře
Jako rodačka z Brna jsem vždycky tvrdila, že
brněnskou ZOO znám "jak svý boty" a každého potencionálního výletníka od
návštěvy zrazovala. Nedivte se: dlouhá a nudná cesta do kopce, během
níž bylo zvířátek poskromnu (= jen výběch s lamami) děti přiliš
nanadchla a tak už po pár metrech otravovali s tím, že je bolí nožičky,
mají žízeň, chce se jim čůrat a co krok, to otázka "Kdy už tam konečně
budem?" Na vrcholu Mniší hory se děti na chvíli uklidnily a obdivovaly
několik výběhů se zvířátky. Pak následovala stejně nudná cesta dolů, i
když tentokrát lemovaná více výběhy, v nichž se zvířátka držela ve
spodních částech, takže je stejně nebylo skoro vidět.
sobota 24. července 2010
Setkání s Budhou
Před týdnem jsem si sbalila tašku, rozdělila úkoly,
svěřila Adámka do manželovy péče (Jitka se už před pár dny svěřila do
péče babičky) a vyrazila s přáteli směr Praha-Mělník-Tupadly. Na kopci
nad Tupadly je už z dálky vidět tajemná věž. K ní patří i zámeček zvaný
Slavín obklopený parkem. V jeho areálu se nalézá budhistické meditační
centrum Samadhi. Tam byl náš cíl.
Strávili jsme tam úžasný týden plný meditací, cvičení tajči a jógy,
zpívání manter, výletů do okolí i obyčejného klábosení.
Hned po příjezdu jsme měli volnou chvilku a tak
jsem popadla foťák a vyrazila prozkoumat náš dočasný domov. Zámecký park
mě okouzlil. Vlastně jsme ani nepoužívali výraz park. Pro to místo se
hodilo spíš slovo les. Tak tedy les pod zámkem je spousta kouzelných
zákoutí přímo vybízejících k zastavení a věnování pár minut meditaci,
modlitbě či jen obyčejnému se kochání místem.
pondělí 17. května 2010
ZOO na Svatém Kopečku
Zoologické zahrady jsou vítanými cíly pro rodiny s
dětmi. Přijměte tedy pozvání do Olomouce. Přesněji, nedaleko Olomouce je
poutní místo Svatý Kopeček. A hned pár metrů od kostela je vsupní brána
do zdejší ZOO.
Jelikož už mám děti dlouho (?), prošla jsem s nimi
několik ZOO v naší republice. Tu na Svatém Kopečku zatím považuju za
nejhezčí z mnoha různých důvodů.
pátek 16. dubna 2010
Napříč galaxií
Moje genealogické bádání mě zaválo do Opavy - tedy
spíš do zdejšího archivu. Jelikož jsem toto město nikdy předtím
nenavštívila, obětovala jsem cca 2 drahocené hodinky času a trošku si to
tu prohlídla. Docela jsem byla překvapená, jaké je to nádherné město.
Už cestou z nádraží do archivu jsem malounko
zabloudila a zdržela se "zkratkou" v parcích jimiž je lemováno celé
historické jádro. Nějak jsem si popletla směry a tak jsem nakonec ty
parky prošla skoro celý. Ale stálo to za to. Hned nedaleko nádraží byli
na vyvýšeném místě obrovští kovoví ptáci (tuším tři). Podivuhodné na
nich bylo to, že nějak poznali, že je nedaleko nějaký člověk a otáčeli
se za ním. Kromě nich jsem v parcích minula několik dalších soch i
fontánek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)