Vánoční Bratislava

V předvánočním čase se objevila spousta nabídek na zájezdy do Vánočně vyzdobených měst nejen u nás, ale prakticky do celé Evropy. S jedním zájezdem přišel i náš "domeček" (SVČ Orion) a takové nabídce se už těžko odolávalo. Nemuseli jsme nikam daleko jezdit na autobus, vyzvedne i vysadí nás přímo u nás ve vsi. Program sice pro nás nic moc: Bratislavský hrad, Dóm sv. Martina, prezidentský palác, radnice a na závěr vánoční trhy. Což o to, mě by se možná i líbil, ale Adámek na památky moc není. Rozhodli jsme se tedy společně s domečkem navštívit jen hrad a potom si udělat vlastní program.

Přestože jsme mohli odjíždět z naší vesnice, vypravili jsme se ráno do sousedních Němčic, abychom si mohli (dle možností) vybrat místa k sezení. U nás už bychom se museli spokojit s tím, co na nás zbude. V devět hodin jsme tedy vyrazili po D1 směrem na Brno a potom po D2 do Bratislavy s krátkou zastávkou na benzínce.

Na divokém Západě ...

I když je dnes u nás westernových parků a atrakcí více, stále zůstávají nejznámější dvě westernová městečka. To mladší z nich se nachází v Boskovicích a když už jsme se poflakovali u rybníka nedaleko Boskovic, tak jsme si to pochopitelně zpestřili výletem na "Divoký západ", kterého jsme s manželem fanoušky, dnes už jen pasivními. Ale dříve měl manžel koně, velkou ohradu a sny o vlastním ranči. Jenže vše ztroskotalo nejen na nedostatku financí (nadšení pro věc opravdu nestačí), ale především na stoupajícím věku a s tím související klesající kondicí. Ale to sem až tak nepatří.

Sloupsko-Šošůvské jeskyně

Moravský kras a jeho jeskyně jsou mojí srdeční záležitostí. Jako studentka jsem dokonce nějaký čas jeskyňařila a o prázdninách si přivydělávala jako průvodkyně v Punkevních jeskyních. Není tedy divu, že se tam stále ráda vracím, i když dnes už je mnohé jiné, než si to pamatuju. Nitro země se však až tak moc nezměnilo.

Pokud se tam někdy vypravíte a budete chtít projít všechny zpřístupněné jeskyně i propast Macochu, rezervujte si na to alespoň dva dny. Za jeden den to rozhodně nestihnete. Zpřístupněných jeskyní je totiž pět - to je přibližně 6 hodin čistého času prohlídek. O těch známějších jeskyních jsem tu už kdysi psala. Sloupsko-Šošůvské jsou tak trošku stranou a já se vlastně nikdy do nich nedostala. Když teda nepočítám školní výlet ve 2. třídě, z něhož si toho fakt moc nepamatuju.

Dlouhé stráně

Když už jsme byli v těch Jeseníkách, jen kousek od Dlouhých strání, nemohli jsme si prohlídku elekrárny nechat ujít. Několik přátel a známých nám to navíc doporučovalo, že je to fakt zajímavé. A to rozhodně bylo - nelitovali jsme ani času ani vydaných peněz.

K samotné elektrárně se autem nedá dostat, takže je třeba se předem objednat. Autobus vyjíždí z Koutů nad Desnou. Čekání na něj si můžete zpestřit návštěvou Kouteckého lesa s expozicí dřevěných soch s pohádkovými motivy. I když se na nich už začíná podepisovat zub času, pořád je to lepší, než se péct na tom holým place na slunku a je to na dohled od zastávky.

Velké Losiny

Už nějaký čas jsme plánovali pobyt v Losinách. Je to krásné lázeňské městečko se spoustou turistických atrakcí jak v místě tak i v blízkém okolí. Jenže nevěřili byste, jak je těžké sehnat v Losinách ubytování, které by splňovalo alespoň náš základní požadavek - totiž možnost stravování přímo v hotelu (nebo penzionu). Tuto službu poskytuje jediný hotel v Losinách a je nehorázně drahý. Ne, že by nám vadilo zaplatit více peněz, ale za stejné peníze jsme už byli loni stejně dlouhou dobu ubytováni ve fakt luxusním hotelu s širokým spektrem služeb v ceně. Nakonec jsme se spokojili se skromnějším ubytováním v nedalekých Vernířovicích a do Losin jsme jezdili na výlety.

Vernířovice