čtvrtek 7. listopadu 2019

Na divokém Západě ...

I když je dnes u nás westernových parků a atrakcí více, stále zůstávají nejznámější dvě westernová městečka. To mladší z nich se nachází v Boskovicích a když už jsme se poflakovali u rybníka nedaleko Boskovic, tak jsme si to pochopitelně zpestřili výletem na "Divoký západ", kterého jsme s manželem fanoušky, dnes už jen pasivními. Ale dříve měl manžel koně, velkou ohradu a sny o vlastním ranči. Jenže vše ztroskotalo nejen na nedostatku financí (nadšení pro věc opravdu nestačí), ale především na stoupajícím věku a s tím související klesající kondicí. Ale to sem až tak nepatří.


Vyrazili jsme brzy ráno, abychom si to co nejvíce užili. Hned na začátku jsme potkali Indiánku s koněm a můj muž se s ní hned dal do řeči - společný koníček lidi spojuje. Byla moc milá a nechala se i fotografovat.


Boskovické městečko má svou vlastní měnu, kromě vstupenek tam za korunu nic nepořídíte. Takže jsme museli do směnárny a vyměnit si peníze. Pak už zábavě nic nebránilo, jen čas. To úvodní zakecání s Indiánkou spolklo trošku času, takže jsme šli rovnou do Arény na "koňskou šou" Byla to především ukázka krasojízdy a práce s koňmi. Ale jen málokdo toto umění samotné dokáže ocenit, takže bylo zapracováno do příběhu. A to se líbilo i Adámkovi, který na představení původně nechtěl.



Po představení jsme si šli užívat ostatní atrakce. Tedy hlavně si užíval Adámek a my to jen platili. Ale i tak jsme si to užili, nikdy mě neomrzí vidět ho šťastného. Na prý největším pískovišti v republice se pokoušel narýžovat nějaké poklady. Většinou se mu poštěstily jen korálky a pár mrňavých polodrahokamů, ale i ty mu udělaly radost.


Odmalička je fanda do zbraní všeho druhu a jsou jeho nejoblíbenější hračkou a má jich doma pěknou sbírku. Takže nabídku vystřelit si z opravdického koltu nebo winchestrovky neodmítl. Vybral si Winchestrovku a z 6-ti ran se i několikrát trefil.



Představení v amfiteátru jsem ze "zdravotních" důvodů vynechala a rodina se mnou "držela basu". Je to škoda, protože to bývá sranda, ale pamatuju si z minula ten prudký hrbolatý sestup. Místo toho jsme se courali vyprázdněným městečkem.


V zadní části městečka jsme se procházeli KovoZOO - to je teď taková módní záležitost, recyklovat kovový odpad na umělecky ztvárněná zvířátka. Není to špatné, docela se mi to líbí, ale sem se to podle mě moc nehodí.


Během dne také na náměstí probíhaly různé soutěže o ceny. Adámek se jedné taky zúčastnil. Cílem bylo hodit klobouk na kůl. Odměnou byl právě onen klobouk. Nepovedlo se, ale účel to splnilo - do obchodu se suvenýry se nahrnulo spousta lidí a kupovali klobouky zklamaným dětem. My naštěstí mezi ně nepatřili - ten samý klobouk už od nás Adámek dostal na nějakém jiném výletě. Sice soutěžil - dva klobouky jsou přece víc než jeden, ale zklamaný nebyl. Místo klobouku si raději vybral další zbraň, něco, co mu v jeho "sbírce" dosud chybělo - luk se šípy, žádnou plastovou hračku, ale pořádný dřevěný, jen šípy měli špičky z gumy.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...