pondělí 17. listopadu 2014

Nehaňba od sv. Jakuba

Brno je moje srdeční záležitost. Narodila a vyrůstala jsem tam a tak asi není divu, že mi přirostlo k srdci a stále se tam ráda vracím. Při jedné z posledních návštěv jsem se toulala i v okolí kostela sv. Jakuba a tak jsem jej navštívila a pořídila pár fotografií. Však ony se budou hodit! A tak vás dnes zvu na malou exkurzi.






Kostel sv. Jakuba patří mezi nejvýznamější a nejstarší kostely na území Brna. Už na první pohled je zřejmé, že kostel pochází z období gotiky. Ale původní stavba je mnohem starší, historikové uvádějí, že vznikl přestavbou románského kostela. Nejstarší historii však neznáme. V klenbě nad hlavním oltářem je možné číst letopočet 1220, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1228.


Dějepisci 19. století uvádějí, že dnešní budova kostela vznikla ve století 14. za přímé účasti parléřovské huti a nemalý podíl na jeho stavbě připisovali Jindřihu Parléřovi (bratru Petra Parléře - stavitele Svatovítského chrámu v Praze). Své tvrzení opírali o množství kamenických značek, které se v chrámových zdech nacházely. Při rozsáhlé rekonstrukci v letech 1937-38 byly tyto značky důkladně prozkoumány a bohužel nepatřily nikomu z Parléřovy rodiny.

Nejvýznamnějším stavitelem Svatojakubského kostela je tak Antonín Pilgram, který se podílel i na dalších významných brněnských stavbách té doby. Jeho značky s letopočty se v kostele objevují na několika místech a jsou tak důkazem toho, jak stavba pokračovala. Mistr Pilgram se nám pokusil zanechat více než jen stavbu. Podílel se také na sochařské výdobě kostela. Konsoly nad arkýřem zakončovaly zevnitř jeho sochy, s největší pravděpodobností nesoucí tváře samotného Mistra a jeho nejvýznamnějších spolupracovníků. Bohužel při pozdějších opravách byly tyto podobizny odstraněny.

Mezi brňany snad není člověk, který by neznal mistrovo jméno. Kromě historických dokumentů se zachovalo také v několika brněnských, pověstech a tak jej dnes znají i lidé, kteří toho o architektuře moc nevědí. Jedna z nich se váže právě ke kostelu sv. Jakuba.

Vstupní portál
Nad spodním oknem na věži (ze strany od náměstí Svobody) je malá soška mužíčka, který svou nahou zadnici vystrkuje na všechny kolemjdoucí. Gesto jeho kamenné ruky nenechá nikoho na pochybách, že to není jen "prdelatý andílek", ale že nám naznačuje, co si o tom všem kolem myslí. Ujalo se pro něj jméno Nehaňba. Legenda praví, že v té době se stavěl Jakubský kostel a chrám na Petrově současně. Soupeřili spolu stavitelé a i měšťané se mezi sebou různě škorpili. Všechny ty půtky nakonec vyústily v to, že mistr Pilgram byl intrikami "Petrovských" vyštván z města. Před odchodem požádal, aby směl dokončit alespoň to rozdělané okno. Dostal na to jen jeden den. Pracoval celý den a celou noc a nad ránem opustil město. Když ráno přišli dělníci do práce, nad oknem našli kamenného mužíčka vystrkujícího zadnici směrem k Petrovu - tak se prý mistr Pilgram pomstil za své vyhnání z města.


Už jako malé mi ten mužíček připadal divný. Připisovala jsem to však mistrovu spěchu a tmě v níž tvořil, aby ho stihl dokončit než odejde. Teprve v 90. letech při opravách protějšího domu bylo díky lešení možné postavičku alespoň zdálky prozkoumat a vyšlo najevo, že ve skutečnosti jsou nad oknem ztvárněné postavy dvě ve velmi-velmi důvěrném obětí - jedna má mužskou tvář a druhá ženskou. 

V 18. století prošel kostel barokními úpravami. Některé z nich byly později zase odstraněny a kostel prošel regotizací.

Varhany z roku 1664

Náhrobek Jeana Louise Raduit de Souche (1608-1682) - velitele brněnské obrany proti Švédům r. 1645
Kostel obklopoval až do roku 1785 hřbitov. Při rekonstrukci náměstí v roce 2001 byla objevena kostnice, kam zřejmě byly umístěny pozůstatky ze zrušeného hřbitova. O té však až někdy příště.

Reliéf u vstupu do kostnice (z r. 2012)
Brno 18.10.2014

http://worlddandie.blog.cz/1404/co-vy-na-to-jste-hravi

8 komentářů:

  1. Příběh s nehaňbou je zajímavý, úsměvný a jako zadostiučinění pro vyhnaného autora super. je úžasné, že se andílek nehaňba dochoval, že ho konkurenti nepoškodili. Kostel je moc hezký uvnitř a moc se mi líbí varhany. Ty já totiž sbírám a asi budu muset v létě nějaké to větší město navštívit. Ve velkých chrámech jsou to opravdu skvostné kousky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pověst o Nehaňbovi patří v Brně k nejznámějším a nejoblíbenějším. O tom svědčí i to, že má několik verzí, i když v jádru dost podobných.
      I já mám slabost pro varhany a vždy si je v kostele prohlížím. Sbírat je mě ještě nenapadlo. Ale už sbírám fotky kde-čeho, třebas jednou začnu i varhany.

      Vymazat
    2. Já si varhany mimo jiné fotím i proto, že do většiny kostelů se člověk jen tak nedostane a vnitřek kostela směrem k oltáři je snadné vyfotit přes mříž nebo sklo, ale když chci varhany, musím dovnitř. Příležitosti se ale najdou a mnohdy jsou s ím spojené i pěkné příběhy. Na tom nástroji mě fascinuje to, že je každý postavený na míru svého kostela. I vsazení varhan ladí s výzdobou a velikost musí odpovídat velikosti chrámu. tyto se mi moc líbí, protože přesahují i přes zábradlí až ke klenbě vchodu. :)

      Vymazat
  2. Brno je i moje rodné město, to víš a taky se tam občas vracím, ale už jen k doktorům.:-D Pořídila jsi krásné fotky. Navštívila jsi i kostnici?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Kostnici jsem zatím nenavštívila, už mě dost tlačil čas. Ale mám to v plánu i další brněnská podzemí.

      Vymazat
  3. velmi pekný článok. V Brne som bola niekolkokrát na Špilbergu, v kazematoch aj v kapucínskej hrobke. Krásne mesto...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Brno miluju, možná proto, že ho opravdu hodně dobře znám. To víš, vyrostla jsem tam.

      Vymazat
  4. celkom ťa chápem ja tiež milujem históriu a prekrásny zážitok som mala pri návšteve Trnavského biskupského chrámu - bola som tam po prvý krát, kde sa sobášila moja teta a babička. Priam som ich tam cítila vedla seba hoci o nejakú desiatku rokov to bude storočnica. tinka77

    OdpovědětVymazat