V předvánočním čase se objevila spousta nabídek na zájezdy do Vánočně vyzdobených měst nejen u nás, ale prakticky do celé Evropy. S jedním zájezdem přišel i náš "domeček" (SVČ Orion) a takové nabídce se už těžko odolávalo. Nemuseli jsme nikam daleko jezdit na autobus, vyzvedne i vysadí nás přímo u nás ve vsi. Program sice pro nás nic moc: Bratislavský hrad, Dóm sv. Martina, prezidentský palác, radnice a na závěr vánoční trhy. Což o to, mě by se možná i líbil, ale Adámek na památky moc není. Rozhodli jsme se tedy společně s domečkem navštívit jen hrad a potom si udělat vlastní program.
Přestože jsme mohli odjíždět z naší vesnice, vypravili jsme se ráno do sousedních Němčic, abychom si mohli (dle možností) vybrat místa k sezení. U nás už bychom se museli spokojit s tím, co na nás zbude. V devět hodin jsme tedy vyrazili po D1 směrem na Brno a potom po D2 do Bratislavy s krátkou zastávkou na benzínce.
Do Bratislavy jsme dorazili kolem 11 hodiny. Zde nějak selhala příprava a museli jsme čekat na domluveného průvodce. Nakonec jsme to s Adámkem nevydrželi, měli jsme toho v plánu hodně a nechtělo se nám ztrácet čas čekáním. Hrad jsme si prohlédli tedy také sami. Na vnitřním nádvoří jsme obdivovali betlém i výběh se zvířátky. Na dalším nádvoří jsme si potom udělali přestávku na "oběd". Obešli jsme zdejší stánky a z bohaté nabídky jsme ochutnali slovenskou specialitu "lokše". Ona to není jen Slovenská specialita, lokše (tedy bramborové placky) patří také k tradičním hanáckým pokrmům.
Díky uzavírkám několika cest kvůli různým opravám, jsme po hradním areálu trošku bloudili, nakonec jsem se rozhodla, že se vrátíme k bráně, kterou jsme sem přišli a půjdeme kolem vnější strany hradeb. Sešli jsme k Dómu sv. Martina, ale ten jsme nenavštívili. Jen jsme obdivovali kouzelně vymalovaná "okna" na přiléhající stavbě.
Naším hlavním cílem totiž byla vyhlídka UFO. Abychom se k ní dostali museli jsme přes Most SNP. Zajímavostí mostu je, že má dvě poschodí. To horní slouží pro automobily - je tam víceproudová silnice. Pod silnicí je potom široká cesta pro pěší. Bratislavanům to možná tak nepřijde, ale přejít po tom mostě byl pro nás skutečně zážitek. Nad hlavou dunění, most se houpal a otřásal... I když jsem se kochala výhledy na majestátní Dunaj, ke konci už jsem pociťovala mírnou žaludeční nevolnost.
Vyhlídka UFO se tyčí přímo nad mostem a patří k dominantám Bratislavy. Uvnitř je kavárna a restaurace. Kdysi nám ve škole někdo z učitelů říkal, že prý se ta kavárna otáčí a návštěvníci si tak mohou během návštěvy užít výhled na všechny strany. Já o tom na internetu nic nenašla, ani přímo na místě žádná taková informace nebyla a kavárna se neotáčela - na vyhlídku jsme jí museli projít. Vystáli jsme tedy asi půlhodiny frontu dole na výtah, potom si chvíli užívali výhledy a pak jsme zase museli chvíli čekat na výtah dolů. Ale ty výhledy opravdu stály za to, jen světelné podmínky nebyly nejvhodnější pro focení.
Dále jsme se šli projít Sadem Janko Krála. Mám ráda parky v jakékoliv roční době. V tomto parku jsou ztvárněna znamení zvěrokruhu. Chvíli jsme se tam procházeli - chtěli jsme najít svá znamení. Byl tam klid a ticho. Park jsme potom opouštěli v místě, kde stojí altánek - původně gotická věž františkánského kostela.
Zpět na druhý břeh jsme přešli po Starém mostě, který zářil novotou, protože byl v nedávné době rekonstruován. Tady se nám šlo mnohem příjemněji. Most je pouze pro pěší a tramvaje, které v neděli nejezdily tak často, aby ho výrazněji rozkmitaly. Na několika místech jsou zřízené vyhlídkové plošiny s lavičkami.
Do centra města jsme se vraceli po nábřeží, abychom si mohli prohlédnout ty obrovské lodě, které se vůbec nedají srovnat s parníky na Brněnské nebo Vranovské přehradě. Když jsme se dost vynadívali nejen na lodě, ale i na oba nejbližší mosty, zabočili jsme nejbližší ulicí do centra.
Tady jsme se procházeli po vánočně vyzdobených náměstích, v jednom ze stánků jsme si koupili další bratislavskou specialitu - bratislavské rožky (rohlíčky). Jsou to sladké rohlíčky asi z křehkého těsta, plněné povidly, ořechy, tvarohem, mákem aj. Procházeli jsme se ulicemi až k Michelské bráně. Mezitím se už setmělo. Pokoušeli jsme se najít alespoň některé ze známých bratislavských soch. Ale davy lidí nám v tom poněkud bránily a my nakonec objevili jen sochu Schöne Náciho. Zato jsme viděli nádhernou výlohu snad nějaké cukrárny.
Když už jsme byli uchození, vrátili jsme se zpět k Národnímu divadlu, kde jsme měli mít sraz se zbytkem zájezdu. Do srazu zbývalo asi ještě půl hodiny a tak jsme se posadili opodál na dřevěnou lavičku, odpočívali a pozorovali dění okolo. Netrvalo dlouho, přijelo policejní auto, vystoupilo několik policistů a policistek, vytáhli a zkontrolovali zbraně a vydali se na trhy. V tu chvíli jsem byla docela ráda, že jsme mimo, vypadalo to děsivě. Ale asi to byla jen obvyklá hlídka, protože se nic dalšího nedělo.
Pak už se začali scházet i ostatní. Když jsme byli všichni, vydali jsme se na odlehlé parkoviště, kde nás čekal náš autobus. Našla bych to i sama, ale byla jsem ráda, že jdeme společně s ostatními. Bylo tam tma a liduprázdno. V autobuse jsme se usadili na svá místa a brzy jsme oba únavou usnuli.
Navštíveno 8.12.2019
Žádné komentáře:
Okomentovat