pátek 21. září 2012

Krásy podzemí

Moravský kras je moje "srdeční" záležitost. Kdysi dávno jsem tam jezdila poměrně pravidelně. Zabývala jsem se totiž amatérskou speleologií. A protože tenkrát byly jeskyně doslova můj život, věnovala jsem jim i prázdniny a dojednala si brigádu jako průvodkyně v Punkevkách. Když jsem v srpnu přišla o práci, manžel mě chtěl trošku rozveselit a navrhl mi výlet kam budu chtít. Už dlouho jsem se chtěla podívat právě do míst, která jsem kdysi tak důvěrně znala a bez nichž jsem si tenkrát nedokázala svůj život vůbec představit.


Výletu předcházel malý průzkum na internetu. Manžela poněkud děsila naše budoucí finanční situace, proto uvítal, že tento výlet nás nebude stát téměř nic. Má průkazku ZTP/P a v krasu zrovna měli nějakou akci, že držitelé průkazek mohou zdarma. Děti do 6-ti let jsou také zdarma. Pokud si pamatuju, tak ceny občerstvení tam byly vždycky dost vysoké, tak jsme se rozhodli, že se trošku vybavíme z domova. Zeptali se, jestli mají volné vstupenky do Punkevek a zarezervovali je. Na druhý den jsme tedy mohli vyrazit.

Vyjížděli jsme poměrně brzy, protože poslední volné vstupenky byly na 8:45 s tím, že si je musíme vyzvednout do 8 hodin. To znamenalo vyrazit o půl sedmé - hoďku cesta a nějaká časová rezerva. Přestože předpovědi hlásili pěkný den, celou cestu nám poprchalo. I po příjezdu na Skalák (Skalní mlýn) nás slila docela slušná průtrž. Naštěstí byla toho dne poslední. Vyzvedli jsme si vztupenky a koupili jízdenku na Kraso-expres. Zbyl nám tak akorát čas slupnout pár koláčků k snídani a už nám jel vláček.

Zpočátku měl Adámek trochu strach. V jeskyních ještě nebyl a zřejmě moc netušil, co ho čeká. Raději jsme mu nic moc neříkali, abychom ho náhodou nevyděsili ještě víc. Jeskyně zná jen z pohádek a tam jsou vždycky strašidelné. Při vstupu do jeskyně se mě držel jako klíště, ale brzy z něj strach spadl a on si to začal užívat. Lovila jsem v paměti střípky popisu jeskyní, který jsem kdysi znala zpaměti skoro líp než násobilku. Současný výklad je totiž značně zkrácen, proti tomu, co jsme lidem říkali my před 20-ti lety. Sice už jsem si nepamatovala všechna důležitá data ani míry významných krápníků, ale všechny zajímavé krápníkové útvary jsem ještě dokázala najít a ukázat Adámkovi i poněkud znuděnému manželovi. Průvodkyně nás upozornila sotva na polovinu z nich.

Punkevní jeskyně - Galerie
Punkevní jeskyně - Věční milenci
Punkevní jeskyně - Baldachýn

Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html
Následovala plavba na lodičce. I tady došlo ke změnám, proti tomu, jak jsem si to pamatovala z dob svého mládí. Ani ne tak ve výkladu, jako ve způsobu, jakým lodičky proplouvaly jeskynními chodbami. Lodník každou zatáčku vybral tak, že jsme si málem rozbili hlavy o strop. Nevím, jestli to bylo úmyslně, nebo byl tak nešikovný. Asi spíš úmyslně, protože jeskyní se dá pohodlně proplout, aniž by hrozil jakýkoliv úraz. Zdá se, že už dlouho neměli žádný průser.

Punkevní jeskyně - Masarykův dóm
Punkevní jeskyně - výhled do propasti
Macocha - dno
Po opuštění jeskyně jsme zjistili, jaké jsme měli štěstí, že jsme měli tak brzký vsup do jeskyně. Zatímco v naší výpravě bylo kolem 25 návštěvníků a i tak jsme byli v prostorách jeskyně dost nahečmaní, v té, která právě vcházela, bylo 50 lidí. Po krátkém odpočinku (v bufetu prodávali držkovou a to manžel nikdy nedokáže odolat) jsme vyrazili k lanovce. Docela ráda bych se nahoru na Macochu vyškrábala pěšky "Salmovkou" (Salmovou stezkou) a cestou ukázala rodince pár nepřístupných jeskynní, které jsem kdysi prolezla. Ale protože Adámek ještě lanovkou nejel, nemohla jsem mu tento zážitek odepřít. Krom toho by manžel i Adámek cestou nahoru dost remcali a dokázali by mi zkazit celý výlet, to si raději tu kapku nostalgie odpustím.

 
Na Macoše jsme se pokochali pohledem dolů do propasti. Zjistila jsem, že za těch 20 let, bylo odstraněno zábradlí, které dělilo dřevěný můstek od pevné země. Škoda, kdysi to bývala krásná příležitost k žertovným sázkám. S našimi "hosty" jsme se totiž sázeli, že přejdeme po zábradlí na horním můstku Macochy - pochopitelně jsme nebalancovali nad propsatí, ale na tom druhém mezi můstkem a zemí. Při pohledu na dolní můstek manžel prohlásil, že tam nejde a jestli tam chci, tak ať si to slezu sama. Adámek se k němu přidal. Samotné se mi nechtělo. Krom toho čas utíkal rychleji, než jsem čekala a tak jsme se raději vydali pěšky na "Kaču" (Kateřinskou jeskyni). Pamatovala jsem si celkem pohodlnou asi tříkilometrovou cestu přes "Křenek" (Křenkův pomník) a kupodivu se mi podařilo rodinku k procházce přesvědčit. Když už rodina začínala remcat, protože se jim cesta zdála dlouhá, objevila se pod námi silnice a po pár krocích jsme stanuli na ní, kousíček od pokladny Kateřinské jeskyně. Zakoupili jsme vstupenku a chvíli počkali na průvodce.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Kateřinka je poměrně malá jeskyně a téměř by ani nestála za návštěvu. Vlastně jsou v ní jen dvě věci, které za to stojí: Barevně podsvícená čarodějnice a akustika předního dómu demonstrovaná ukázkou z opery Nabucco. Tentokrát i manžel přiznal, že vážná hudba může být krásná.

Kateřinská jeskyně
Kateřinská jeskyně - Bambusový lesík
Z Kači jsme se vrátili na Skalák. Bylo něco málo po poledni. Poobědvali jsme řízky z vlastních zdrojů a ještě si pochvalovali, protože ceny čehokoliv byly fakt nehorázně vysoké. Jen pro ilustraci: Plkánek zmrzliny (normálně malá porce) stál 26 Kč. Protože teď jsme měli dost času, mohli jsme si vyzvednout i kešku na infocentru. Sice jsme byli ochuzeni o to "hledání pokladu" v terénu, ale kompenzovala nám to krásná dřevěná truhla plná nejrůznějších drobností - prostě opravdický poklad, jako od pirátů.

Chvíli jsme zvažovali, co dál. Bylo už jisté, že do večera stihneme už jen jednu jeskyni. Manžel už začínal mít jeskyní dost, ale na návrat domů bylo zase moc brzy. Přemýšlela jsem, co zajímavého je v okolí a nemohla přijít na nic, co by mohlo zajímat i Adámka. Nakonec jsme zůstali u jeskyní a vybrali si jeskyni Balcarku.

I když jsem v jejím blízkém okolí strávila hodně času, Balcarku téměř neznám. Naproti Balcarce je totiž nepřístupná jeskyně Vintoky, která mezi jeskyňáři sloužila ke "křtu" nových členů. Jeskyně s řídkým bahýnkem do pasu. Nováčci museli vždy dojít až na konec, tedy projít pod sníženým stropem, kde si mohli vybrat jestli se do toho bahna ponoří do půli obličeje, nebo si sundají přilbu a tak si obličej nenamočí... Ti druzí si však obvykle nabrali do přilby, takže na tom byli hůř než ti, co se dobrovolně ponořili.

Ostrov u Macochy
Balcarka
Balcarka
droj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podze
Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html Balcarka mě okouzlila. Ze všech přístupných jeskyní má nejkrásnější krápníkovou výzdobu. I manžel, který celý ten výlet přetrpěl jen z čisté lásky ke mě, a všechny jeskyně absolvoval jen proto, že bez něj bych musela zaplatit vstupný, nakonec řekl, že tahle se mu líbila a že prý vynahradila všechny útrapy výletu. Po prohlídce jeskyně jsme se vypravili hledat další poklad. Místo úkrytu jsme celkem snadno našli a moje "zkušené" geokačerské oko brzy objevilo, kde se poklad skrývá. Obvykle však nechávám radost z objevu Adámkovi. Chvíli šmátral všude kolem než vítězně vytáhl plechovku. Krásné zakončení výletu.


Balcarka
Balcarka
Balcarka
Balcarka









Moravský kras 23.8.2012



 Mo Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html


Zdroj: http://kerria.pise.cz/25-krasy-podzemi.html

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...