Město krajky

Vamberk - město neodmyslitelně spojené s paličkovanou krajkou a krajkářstvím vůbec. Už je to pár let, co jsem podlehla kouzlu paličkování a začala se tuto nádhernou techniku učit. A od té doby také toužím navštívit toto město, které je jakousi pomyslnou Mekkou všech českých krajkářek. Konečně jsem si tedy svůj sen splnila. A vybrala jsem si k tomu termín, kdy se tu konají každoroční krajkářské slavnosti.

Uplakaná Vídeň

Naskytla se nám možnost poměrně lacino se podívat do Vídně. Zájezd organizovala liga vozíčkářů zdarma pro držitele průkazů ZTP nebo ZTP/P a jeho průvodce. Manžel průkazku má a já často hraji roli jeho průvodce. Proč toho tedy nevyužít! Já ve Vídni ještě nikdy nebyla, vlastně vůbec v Rakousku. Autobus vyjížděl z Brna, což pro nás taky bylo příhodné, do Prahy to máme dál než do Vídně. A tak jsme jednoho studeného říjnového dne vyrazili...

Otmuchowské jezero

Tentokrát nešlo primárně o výlet. Jeli jsme obchodně do Polska, kousek za Nisu. Cesta vedla přímo pod "hrází" Otmuchowského jezera. Měla jsem možnost jeho velikost obdivovat už dříve z některých vrcholků  Jeseníků. Ale pohled z dálky je něco jiného, než vidět je na vlastní oči takto z blízka... Zvlášť, když se ta hráz táhla podél silnice v délce asi 3 kilometrů, a pak se stáčela a dál pokračovala do nedohledna. Je to opravdu úctyhodné vodní dílo. Celková délka hráze je přes 6 km a její výška dosahuje i 20 m. O vybudování jezera-přehrady se uvažovalo už před První světovou válkou. Ale do realizace tohoto projektu se pustili teprve Němci v letech 1928-33.

Vida VIDA!

Náš syn je fanda všemožných pokusů a vůbec se zajímá o všechno možné kolem sebe. Jeho snad nejoblíbenější knížky jsou encyklopedie (dříve hlavně dětské, dnes už všechny). A tak bylo jasné, že jednoho dne musíme navštívit i tento vědecký zábavní park v Brně.

Poprvé jsme jej navštívili v době, kdy chodil asi do 2.třídy. Už tenkrát si to moc užíval, dokonce tolik, že jsme jej nestihli projít celý. Každý pokus ho velmi zajímal a opakoval ho několikrát ve snaze přijít všemu na kloub. Věděli jsme, že budeme muset jednou prohlídku dokončit, jen jsme netušili, že to bude trvat tak dlouho, než se do Vidy znovu vrátíme. Na druhou stranu to vůbec nebylo na škodu. Jako starší si to užíval zase jinak. Jednak si ze své dřívější návštěvy skoro nic nepamatoval. A pak byl už dost velký, aby vše objevoval sám s kamarádem (kterého jsme k výletu přibrali) a nepotřeboval naše vedení. Ale i my dospělí si to užívali a prohlíželi si exponáty, které zase zajímaly nás.

S prázdnou kapsou do lázní

Srpnový výlet do lázní se u nás stal už tradicí. Vyrážíme prakticky každý rok. Nedaleko Prostějova jsou malé lázničky Skalka. Možná jste o nich nikdy neslyšeli, nejsou tak slavné jako Luhačovice nebo Karlovy Vary. Ale jsou blízko, je tam krásně, na rozdíl od těch vyhlášených i málo lidí a neutratíte tam. I když úplně liduprázdno tam není snad nikdy, lidé z okolí si tam často zajíždějí pro vodu.

Sladovna Castello

Využila jsem příležitosti a v rámci Dnů Evropského kulturního dědictví navštívila jinak nepřístupnou sladovnu Castello v Prostějově. Tyto dny jsou zaměřeny na nejrůznější historické památky. Ale sladovna? Navíc fungující?... Čím se zasloužila o zařazení mezi památky, tedy tzv. naše kulturní dědictví?

Plavba Baťákem

Baťův kanál je úctyhodné dílo za nímž stojí slavný Zlínský obuvník Tomáš Baťa a jeho pokračovatelé. Proto také kanál nese jeho jméno. Splavnění řeky Moravy by totiž jednak otevřelo další trhy obchodníkům a zároveň poskytlo možnost levnější dopravy. V dnešní době už lodní doprava zřejmě není tak ekonomická, a tak dlouhá léta kanál chátral. Teprve po roce 1989 se začalo s jeho obnovou a opravami. Dnes je z něj významná turistická atrakce. No řekněte sami, není to úžasné dobrodružství, plavit se několik dní na lodi a na večer kotvit v přístavech i mimo ně ... My si to dopřáli a nelitovali jsme.

Kolik je v Prostějově svatých Janů?

Pokračuji ve svých toulkách Prostějovem, během nichž jsem si povšimla, že je tu na tak malé město docela velký počet nejrůznějších soch. Postupně Vám je ukážu. Dnes jsem se však zaměřila jen na jednu - tedy jeden typ: Sochy svatého Jana Nepomuckého.

Svatý Jan Nepomucký je asi nejoblíbenější český světec. Tedy hned po panence Marii, která má přece jen opravdu výjimečné postavení. Kromě ní nenajdeme jiného světce, který by měl u nás tolik soch - snad v každé vsi nebo městě nalezneme alespoň jednu. Myslím, že co do počtu předčí i svatého Floriánka - toho rozhodně nevídám tak často.

Strážnický skanzen

Jakožto genealog amatér jsem si skanzeny velmi oblíbila, protože mi přibližují život prostých lidí na venkově. Letošní rok mě zavál na Slovácko. I zde má můj rod kořeny, i když tato rodová větev mě zajímá jen okrajově. Přesto nikdy neodmítnu příležitost získat i o těchto předcích nové informace. A takovou možností jsou i návštěvy skanzenů.

Prostějov svěží

Další článek Prostějovských toulek je zasvěcen osvěžení. Ale nebojte se, nebudeme testovat místní nálevny a jejich nápoje. Co v létě alespoň trošku osvěží vzduch? Přece voda, nejlépe tekoucí. A tu ve městech najdete v nejrůznějších kašnách a fontánkách. Původně jsem si myslela, že v Prostějově skoro žádné fontány nejsou. Věděla jsem jen o třech, ale jak jsem městem křižovala, objevila jsem ještě pár dalších... Tak pojďte se mnou.

Asi nejznámější fontánou je ta na Masarykově náměstí. Tvoří ji dvě čtvercové nádržky. Hlubší je osazena tryskou a z ní potom voda stéká do mělké. Jelikož je fontánka přímo naproti cukrárně, často tam sedávají maminky s malými caparty, kteří se baví pobíháním v mělké části fontánky. Dalo mi práci vyfotit ji samostatně.

České dějiny

Kdybyste náhodou někde narazili na putovní výstavu České dějiny, tak neváhejte a zajděte se podívat. Vřele doporučuji. Podle plakátu jsem sice čekala něco většího, ale i tak to stálo za to! Vzala jsem i Adámka, aby se trošku vzdělal. Dějepis ho sice moc nebere, ale i on výstavu a s ní spojenou přednášku nakonec shledal zajímavou. Škoda jen, že v Prostějově byla tak krátce a ještě v době "covidových" prázdnin, takže školáci se mohli podívat jen, pokud o to projevili zájem rodiče (jako třebas já).

Okolím Tovačova

Konečně se nám udělalo teplo a manžel může vyrážet na ryby. Občas jedu s ním. Někdy jen tak sedím na břehu, dělám mu společnost a háčkuju si. Jindy se vypravím na toulky okolím. Tak tomu bylo i v tomto případě.

Tentokrát si manžel jako cíl vybral rybník, vlastně jezero Donbas u Tovačova. Vyrazili jsme tedy na výlet všichni. Já měla jasný plán - navštívit soutok Bečvy s Moravou a pořídit z toho místa pár fotografií, které by mi později mohly posloužit jako předloha pro můj projekt KRAJinKY z Hané. Adámek se obětoval a dělal mi cestou společnost. Pomohli jsme manželovi s jeho vybavením k vodě a když si vše rozložil nedaleko mohutného dubu, rozloučili jsme se a vyrazili na procházku pěšinou po břehu rybníka.

Prostějovské kostely I.

Jak název napovídá, dnes se projdeme po církevních památkách. A protože jich je v Prostějově celkem dost, rozdělila jsem článek na více dílů. V tom dnešním se podíváme na kostely v centru města a některé s nimi související stavby. A i když jich je méně, tak to bude dlouhý, protože jsem využila příležitostí a do některých nahlédla i dovnitř.

Kostel Povýšení svatého Kříže

Kostel se nachází v samém centru Prostějova. Je obklopen okolní zástavbou, takže je obtížné pořídit kvalitní fotografie. Měla jsem to štěstí, že jsem jej navštívila několikrát s průvodcem a pokaždé jsem měla možnost vidět jej z jiné "perspektivy". Rozhodla jsem se s vámi o všechny tyto zajímavé informace podělit, proto bude kostelu později věnován samostatný článek. Dnes tedy jen fotka exteriéru (pořízeno z ochozu radniční věže)

Mlýn v Mořicích

U nás v Mořicích se rýsuje nová památka. Tedy není tak úplně nová, stojí tu už téměř sto let, ale teprve v posledních letech se podnikají kroky k tomu, aby se památkou stala. Jedná se o místní mlýn.

Vodní mlýn se v Mořicích datuje od roku 1350. Jeho novodobá historie se však píše až od roku 1926, kdy původní vodní mlýn koupil p. Josef Králík z Kralic na Hané. Protože mlýn byl již značně zchátralý, zbořil jej a na jeho místě vystavěl nový, poháněný vodní turbínou. Nový mlýn byl spuštěn v roce 1927 a v držení rodu Králíků byl až donedávna. V roce 1948 jej komunisté znárodnili a od té doby mlýn chátral. Pana Králíka milostivě nechali dál bydlet v obytné části, z níž platil obci nájemné. V 90. letech mu byl již značně zchátralý mlýn v restituci vrácen. Pan Králík ve snaze obnovit provoz, pronajal mlýn soukromníkovi. Soukromník se s jeho souhlasem pustil do renovace a modernizace mlýna, ovšem později k další modernizaci již nedal p. Králík souhlas, protože by došlo ke zničení historického zařízení a tak si soukromník sbalil fidlátka a mlýn se definitivně zastavil. Psal se rok 2003. Po smrti pana Králíka (v 2006) jeho potomci neměli zájem dále udržovat tak rozsáhlou a navíc nevýdělečnou nemovitost a nabídli mlýn k odprodeji. O koupi mlýna projevil zájem místní podnikatel a nadšenec, který se zřejmě rozhodl mlýn nejen zachovat, ale především zrekonstruovat a snad i jako technickou památku časem zpřístupnit veřejnosti. Sice nic takového přímo neřekl a soudím tak jen z několika náznaků.

Prostějov - nejvýznamnější památky

Prostějov je krásné město. Ale trvalo mi dlouho, než jsem ho alespoň trošku poznala. Všechny mé návštěvy v Prostějově byly ryze účelováé (na nákupy, na úřady, kdysi i na cvičení apod.) Člověk stále někam spěchal a i když jsem se vždy dívala i kolem a vnímala jeho krásy, nikdy mi nedošlo, kolik toho všeho tu vlastně je. Do jednoho článku by se mi to všechno, co vám chci ukázat, nevešlo, a tak jsem pro vás připravila sérii tématických článků o Prostějově. Dnes to bude o nejvýznamnějších Prostějovských památkách.

Výhled na náměstí z radniční věže

Vánoční Bratislava

V předvánočním čase se objevila spousta nabídek na zájezdy do Vánočně vyzdobených měst nejen u nás, ale prakticky do celé Evropy. S jedním zájezdem přišel i náš "domeček" (SVČ Orion) a takové nabídce se už těžko odolávalo. Nemuseli jsme nikam daleko jezdit na autobus, vyzvedne i vysadí nás přímo u nás ve vsi. Program sice pro nás nic moc: Bratislavský hrad, Dóm sv. Martina, prezidentský palác, radnice a na závěr vánoční trhy. Což o to, mě by se možná i líbil, ale Adámek na památky moc není. Rozhodli jsme se tedy společně s domečkem navštívit jen hrad a potom si udělat vlastní program.

Přestože jsme mohli odjíždět z naší vesnice, vypravili jsme se ráno do sousedních Němčic, abychom si mohli (dle možností) vybrat místa k sezení. U nás už bychom se museli spokojit s tím, co na nás zbude. V devět hodin jsme tedy vyrazili po D1 směrem na Brno a potom po D2 do Bratislavy s krátkou zastávkou na benzínce.

Na divokém Západě ...

I když je dnes u nás westernových parků a atrakcí více, stále zůstávají nejznámější dvě westernová městečka. To mladší z nich se nachází v Boskovicích a když už jsme se poflakovali u rybníka nedaleko Boskovic, tak jsme si to pochopitelně zpestřili výletem na "Divoký západ", kterého jsme s manželem fanoušky, dnes už jen pasivními. Ale dříve měl manžel koně, velkou ohradu a sny o vlastním ranči. Jenže vše ztroskotalo nejen na nedostatku financí (nadšení pro věc opravdu nestačí), ale především na stoupajícím věku a s tím související klesající kondicí. Ale to sem až tak nepatří.

Sloupsko-Šošůvské jeskyně

Moravský kras a jeho jeskyně jsou mojí srdeční záležitostí. Jako studentka jsem dokonce nějaký čas jeskyňařila a o prázdninách si přivydělávala jako průvodkyně v Punkevních jeskyních. Není tedy divu, že se tam stále ráda vracím, i když dnes už je mnohé jiné, než si to pamatuju. Nitro země se však až tak moc nezměnilo.

Pokud se tam někdy vypravíte a budete chtít projít všechny zpřístupněné jeskyně i propast Macochu, rezervujte si na to alespoň dva dny. Za jeden den to rozhodně nestihnete. Zpřístupněných jeskyní je totiž pět - to je přibližně 6 hodin čistého času prohlídek. O těch známějších jeskyních jsem tu už kdysi psala. Sloupsko-Šošůvské jsou tak trošku stranou a já se vlastně nikdy do nich nedostala. Když teda nepočítám školní výlet ve 2. třídě, z něhož si toho fakt moc nepamatuju.

Dlouhé stráně

Když už jsme byli v těch Jeseníkách, jen kousek od Dlouhých strání, nemohli jsme si prohlídku elekrárny nechat ujít. Několik přátel a známých nám to navíc doporučovalo, že je to fakt zajímavé. A to rozhodně bylo - nelitovali jsme ani času ani vydaných peněz.

K samotné elektrárně se autem nedá dostat, takže je třeba se předem objednat. Autobus vyjíždí z Koutů nad Desnou. Čekání na něj si můžete zpestřit návštěvou Kouteckého lesa s expozicí dřevěných soch s pohádkovými motivy. I když se na nich už začíná podepisovat zub času, pořád je to lepší, než se péct na tom holým place na slunku a je to na dohled od zastávky.

Velké Losiny

Už nějaký čas jsme plánovali pobyt v Losinách. Je to krásné lázeňské městečko se spoustou turistických atrakcí jak v místě tak i v blízkém okolí. Jenže nevěřili byste, jak je těžké sehnat v Losinách ubytování, které by splňovalo alespoň náš základní požadavek - totiž možnost stravování přímo v hotelu (nebo penzionu). Tuto službu poskytuje jediný hotel v Losinách a je nehorázně drahý. Ne, že by nám vadilo zaplatit více peněz, ale za stejné peníze jsme už byli loni stejně dlouhou dobu ubytováni ve fakt luxusním hotelu s širokým spektrem služeb v ceně. Nakonec jsme se spokojili se skromnějším ubytováním v nedalekých Vernířovicích a do Losin jsme jezdili na výlety.

Vernířovice