Zvířátka na Mniší hoře

Jako rodačka z Brna jsem vždycky tvrdila, že brněnskou ZOO znám "jak svý boty" a každého potencionálního výletníka od návštěvy zrazovala. Nedivte se: dlouhá a nudná cesta do kopce, během níž bylo zvířátek poskromnu (= jen výběch s lamami) děti přiliš nanadchla a tak už po pár metrech otravovali s tím, že je bolí nožičky, mají žízeň, chce se jim čůrat a co krok, to otázka "Kdy už tam konečně budem?" Na vrcholu Mniší hory se děti na chvíli uklidnily a obdivovaly několik výběhů se zvířátky. Pak následovala stejně nudná cesta dolů, i když tentokrát lemovaná více výběhy, v nichž se zvířátka držela ve spodních částech, takže je stejně nebylo skoro vidět.

Snad jediné lavičky k odpočinku v té době byly před výběhem žiraf. Stánků s občerstvením poskromnu, všehovšudy 2 a zásobování tam fungovalo ještě hůře než za socialismu = nic neměli.

Co jsem se odstěhovala z Brna, nebyla jsem v tamní ZOO. Je to už víc jak 10 let.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html

Ale teď, když máme Adámka, zatoužila jsem znovu se podívat do Brněnské Zoologické. Sice jsem měla obavy, ale nakonec se z toho vyklubal prima výlet. Do toho kopce dnes jezdí vláček. Čekání na něj jsme si zpříjemnili prohlídkou výběhů a klecí v okolí nástupiště. Cesta nahoru byla stejně nudná jak si ji pamatuju, jen výběh lam je opravený. Naštěstí vláček se dostatečně postaral dětem o rozptýlení. 

Po vystoupení jsme absolvovali obvyklou trasu: Exotičtí ptáci, terária, žirafy... Zrekonstruovaná část terárií mě příjemně překvapila a zřejmě se líbila i dětem pobíhajícím od jedné ubikace ke druhé (soudě podle jejich nadšeného povyku).

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.
Dalším příjemným překvapením na vrcholu byla "dětská ZOO", někde říkají babiččin dvoreček. V Brně spojili babiččin dvoreček s dětským hřištěm a prolézačky instalovali přímo nad výběhy králíčků a morčat. Také do výběhu koz jste se, kromě tradičního vchodu vrátky, mohli dostat pomocí důmyslných prolézaček. Celé hřiště bylo doplněno dřevěnými zvířátky sloužícími také k různému přelézání. Rodiče skotačících dětí se mohou osvěžit a zrelaxovat v přilehlém občerstvení.

Jako pravý Indián - cestou jsme našli úžasné pero

Následovala cesta dolů. Zde se téměř nic nezměnilo. Přibyla Indiánská chýše s výstavkou indiánských drobností, v níž jsme mohli shlédnout video o životě vlků. Jedna stěna chýše byla celá prosklená a sloužila jako pozorovatelna živých vlků ve výběhu za ní. Ovšem vlci na to měli zřejmě svůj vlastní názor a neukázali se.

Pár metrů od chýše je nové bobří jezírko. Něco takového jsem dosud v žádné ZOO neviděla, protože zde máte možnost nahlédnout bobrům přímo do jejich obyváku, tedy do hnízda, které je umístěno v přilehlém pavilonku.

Nekrmit! O hlazení tu nic nepíšou!

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html

Ještě zastávka u lachtanů a už jsme zpět na začátku tedy u "Tygřích skal". Ty jsme si nechali na konec. Ještě si pamatuju ten humbuk před lety, kdy je slavnostně otvírali, ale já jsem je zatím ještě neviděla. Ačkoliv tygři se líně povalovlali ve svých domečcích, výběhy jsou moc pěkné. Prohlídku jsme završili obědem v restauraci U tygra s výhledem přímo do výběhů.

Musím říci, že za ty roky se v brněnské ZOO udělalo mnoho práce. Je pravda, že je ještě spousty věcí třeba udělat, opravit, ale dnes už můžu návštěvu této zoologické zahrady všem vřele doporučit. I já se tam budu ráda vracet.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html Brno 16.6.2010

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/16-zoo-brno.html