čtvrtek 20. září 2018

Pod Sněžkou

Pro letošní dovolenou padla volba na Krkonoše. A protože jsme chtěli také vystoupat na naši nejvyšší horu Sněžku, rozhodli jsme se pro pobyt v její blízkosti - v Peci pod Sněžkou. Ze všech možných hotelů a penzionů jsme si vybrali hotel "Bouda Máma" , který je umístěn mimo rušné centrum, ale zase v blízkosti nástupní stanice lanovky. Zároveň nabízí i celkem luxusní zázemí, takže v případě, že by nám nevyšlo počasí, nehrozilo, že bychom se celé dny nudili v nějakém mrňavém kamrlíku. V tomto ohledu nás nezklamal, i když jsme tu trávili jen málo času - počasí nám přálo. Můžu vřele doporučit.


Já byla v Krkonoších poprvé. Manžel už tu několikrát byl ve Špindlerově mlýně. Jeho zkušenosti s proměnlivostí počasí na horách se nám vyplatily. Hned první den nás "vyhnal" na Sněžku. Já původně chtěla po dlouhé cestě odpočívat a jen se toulat po Peci. Později se ukázalo, že to byl jediný den z celého našeho pobytu, kdy bylo možné vyjet až na Sněžku lanovkou. V ostatní dny byl příliš silný vítr a lanovka končila v polovině cesty Na Růžové Hoře.


Vyrazili jsme hned po snídani. Jak jsem zmínila, na stanici lanovky jsme to měli blízko, takže jsme byli mezi prvními cestujícími a nemuseli dlouho čekat - před námi bylo asi jen 10 lidí. Když jsme nastupovali do kabinky, stála za námi už dlouhá fronta a dál narůstala. Na Sněžce bylo krásně slunečno, ale mírně větrno a studeno. Ještěže jsme si do batohu vedle zásob pití přibalili i bundy, teď nám přišly vhod. Byli jsme připraveni kochat se výhledy do všech stran - jak na české tak i na polské straně. V dáli v závojích oparu byl vidět i Ještěd.

Výhled na Obří důl

Výhled do Polska

Mohli jsme jet lanovkou i zpět, ale co bychom potom celý den dělali? Raději jsme zvolili pěší tůru Obřím dolem. Nebylo to daleko - necelých 7 km. Ale velké převýšení dělalo cestu náročnou. Odměnou nám byly krásné výhledy.

Cestou Obřím dolem

Nikam jsme nespěchali, na několika vhodných místech jsme si udělali přestávku.


Cestou jsme potkávali nadšence, kteří se rozhodli pro pěší výstup. Většina z nich se nás ptala, jestli je to ještě daleko. Není! Jen vysoko. Byli jsme rádi, že už jsme dole a s povděkem jsme přijali zkratku z hlavní turistické cesty k hotelu. Vedla přes louku s rozkvetlými náprstníky - nádhera!


Předpověď počasí na další den nebyla příznivá. Celý den se měly honit přeháňky, to moc na výlety není. Rozhodli jsme se počasí utéct a vyrazili na výlet do ZOO ve Dvoře Králové. Nakonec i naše nohy po včerejší tůře si zaslouží trošku odpočinkový den. Podrobnosti o ZOO už jsem publikovala v samostatném článku. Po návratu jsme jen chvilku odpočinuli a pak si zašli na bazén. V tuto dobu tam nikdo nebyl, všichni byli ještě někde na túře. Odešli jsme, až když se začali trousit další lidi.


Usadili jsme se v restauraci, popíjeli a čekali na večeři, která měla být asi za půl hodiny. I po večeři se lidé stále trousili na bazén. My však na to vyzráli: už ráno jsme si zamluvili kulečník. Ani já, natož Adámek to moc neumíme. Znám jen pravidla, ale oko mám z "Kašparovy krávy". O to víc jsme si užili srandy, když jsme komentovali nepovedené šťouchy.


Třetí den jsme využili toho, že se počasí umoudřilo a pro jistotu vyrazili na Stezku korunami stromů. I tomuto výletu jsem věnovala samostatný článek, takže se nebudu opakovat. Po návratu opět bazén. Tentokrát už tam jedna rodinka byla, rochnila si ve vířivce. My pak museli jsme 20 minut čekat, než bude znovu možné zapnout bublinky. Krátce po nás přišla ještě jedna rodinka, a hned jak se vířivka uvolnila, nacpali se tam - normálně nás předběhli a celkem marně se pokoušeli spustit bublinky. Adámek to jejich snažení chtěl komentovat, ale včas jsem tomu zabránila, odtáhla ho na druhý konec bazénu a poučila ho, že když bude zticha, možná to vzdají a můžeme si tam potom vlézt my. Skutečně po asi čtvrthodině marných pokusů naštvaně vylezli a šli do bazénu. Počkali jsme až uplyne zbývajících pár minut, vlezli si tam a zapnuli trysky. Trošku škodolibě jsme pozorovali druhou rodinku. Po lázni jsme opět poseděli v hospůdce. U vedlejšího stolu seděla rodinka a hrála dostihy a sázky. Adámka hra zaujala. Povšimla jsem si, že je možné si hru na baru vypůjčit (rodinka měla svou vlastní) a tak jsme si ji po večeři vypůjčili a hráli až do noci. Adámka to tak bavilo, že jsme potom při zpáteční cestě zastavili ve městě v obchodě a koupili mu hru domů.


Nastal poslední den našeho pobytu a my vlastně ještě nic neviděli z Pece. Tentokrát jsme to chtěli napravit. Navíc v Peci jsou další atrakce pro děti, tak jsme s manželem doufali v lenošení při kterém by se Adámek nenudil. To se nám povedlo. Adámek nejprve sjel na bobové dráze a potom šel skotačit do "Lemurie" - zábavní park pro děti. Po obědě jsme se ještě trošku prošli, ale nic zajímavého jsme neobjevili. Pec je především turistické městečko: Všude samé hotely, penziony, hospody, suvenýry... Vrátili jsme se na hotel, naposledy si užili bazén a hlavně vířivku. Po večeři jsme si ještě dali partičku kulečníku a šli spát. Moc se nám tam líbilo, užili jsme si to, ale už jsme se těšili domů.


navštíveno 8.-13.7.2018

Žádné komentáře:

Okomentovat