Za králem Ječmínkem

O víkendu jsme měli cestu do Přerova. A protože už delší dobu slibujeme Adámkovi výlet za Lovci mamutů, chtěli jsme tedy užitečné spojit s příjemným a navštívit muzeum v Předmostí. Jenže Přerov není turistům příliš nakloněn a muzea, vč. toho v Předmostí v neděli mají prostě zavřeno. Jenže výlet byl slíbený a my nechtěli Adámka zklamat. Tak jsme vymysleli náhradní program - pojedeme za králem Ječmínkem do Chropyně!

Zapomenutá kaplička

Dnes se svým příspěvkem do soutěže o nejhezčí sakrální stavbu vydám až na Vysočinu. Ne, že bych v okolí neměla dost materiálu k dalšímu představení, ale ráda bych vám představila místo, které mě jako malou docela děsilo.

Kostel, kterému všichni říkají kaplička

Dominantou a chloubou obce Mořice je kostel sv. Martina uprostřed návsi. Jen málokdo z místních však mluví o kostelu, tady se mu říká kaplička. Snad je to pozůstatek dob minulých, kdy majitelé panství - Pauláni z Vranovského kláštera - nechali vystavět kapli pro soukromé  pobožnosti dvou až tří kněží tohoto řádu, kteří zde bydleli na zámku a spravovali panství. Určitě mi všichni dáte za pravdu, že kostel je nádherná stavba. Však je také kulturní památkou 1. kategorie. Měl poměrně pohnutou historii a několikrát hrozilo, že o něj obec přijde.

Kterak holubí srance zachránily Krista

Příběh, který vám chci dnes vyprávět se podobá tomu starému vtipu v němž kráva svým lejnem zahřála zmrzlého ptáčka.

Když vám v Brně ujede vlak ...

... nemusíte nutně strávit čas čekáním na další v nádražní hale. Téměř hned naproti nádraží je už několik let Modelový svět. Cesta tam zabere jen tři minuty chůze, kolik času strávíte tam, záleží jen na vás.

Nám sice vlak neujel, ale spojení do Brna máme tak mizerné, že když jsme pozvaní na oběd, můžeme tam být už na snídani (můj táta snídá v 9), a pak dlouho nic. Nechce se mi jezdit na návštěvu tak brzo (popravdě se mi kolikrát nechce vůbec). A tak se touláme různě městem. Při poslední cestě do Brna jsem si vzpomněla na tuhle výstavu a tak byl program sobotního dopoledne celkem jasný. Sice otvírají až v 10, ale potřebovala jsem si ještě něco pokoupit... A pak už konečně na vláčky.

Modrá je dobrá

Vypůjčila jsem si název jedné písničky, ale nemám v úmyslu psát ani o "modré knížce" ani o ničem jiném, co by mělo modrou barvu. V tomto případě se totiž Modrá píše s velkým M, protože je to název jedné malé moravské vísky. Najít ji můžete v těsném sousedství slavného poutního místa Velehrad. A právě tato vesnička se stala cílem našeho jarního rodinného výletu. Plánovali jsme to už pár týdnů, ale pořád jsem musela být v práci. Konečně se jeden víkend uvolnil, a tak jsme toho hned využili. Co kdyby se zas dlouho volno nenaskytlo.

Křížek u Hané

Okolní krajina je doslova posetá různými kříži. Většina z nich si je podobná jako vejce vejci a když se na ně podíváme  blíž, zjistíme, že pochází ze stejného období a dokonce ze stejné dílny. Snad proto člověka zaujme skromný křížek (nebo spíš boží muka ?) v místě, kde silnice křižuje řeku Hanou. Člověka musí napadnout otázka: Proč tu asi stojí?

Když jsem se ptala, tak nikdo nevěděl. Snad prý kvůli velké vodě. Odpověď jsem dostala až o pár let později, když obec vydala svou první publikaci, v níž jsem našla povídku "Tři vody"