Konečně se nám udělalo teplo a manžel může vyrážet na ryby. Občas jedu s ním. Někdy jen tak sedím na břehu, dělám mu společnost a háčkuju si. Jindy se vypravím na toulky okolím. Tak tomu bylo i v tomto případě.
Tentokrát si manžel jako cíl vybral rybník, vlastně jezero Donbas u Tovačova. Vyrazili jsme tedy na výlet všichni. Já měla jasný plán - navštívit soutok Bečvy s Moravou a pořídit z toho místa pár fotografií, které by mi později mohly posloužit jako předloha pro můj projekt KRAJinKY z Hané. Adámek se obětoval a dělal mi cestou společnost. Pomohli jsme manželovi s jeho vybavením k vodě a když si vše rozložil nedaleko mohutného dubu, rozloučili jsme se a vyrazili na procházku pěšinou po břehu rybníka.
Jezero slouží jako zdroj pitné vody a vstup do jeho blízkého okolí je zakázán, mohou tam pouze samotní držitelé rybářských oprávnění. To jsme se bohužel dozvěděli, až po návratu zpět - cedulí jsme si nějak nepovšimli a navíc se kolem rybníka couralo dost dalších lidí i přesto, že byl normální všední den.
Kromě pitné vody slouží jezero také k těžbě písku. K tomu účelu je na jezeře umístěno těžební zařízení. Na břehu jsou potom další zařízení na jeho dopravu, zpracování apod. Když jsme došli blíže, chvíli jsme se zastavili a sledovali, jak těžba probíhá. Obrovský drapák se spouštěl na lanech do vody, aby nabral písek, který vysypával do lodi. Ta jej potom odvážela k protějšímu břehu, kde stály mohutné dopravníky a další zařízení, u nichž se na tu dálku nedalo poznat, k čemu by mohla sloužit. No, pravděpodobně bychom to nepoznali ani zblízka.
Krom těchto technických věcí jsme se cestou setkali i s přírodními zajímavostmi. Třebas nás zaujal tento ohlodaný strom, zřejmě práce bobrů. Ty jsme však nezahlédli. O kousek dál jsme viděli torzo stromu děravé jak ementál - že by datel nebo nějaký jeho příbuzní? V jeho sousedství bylo několik popadaných stromů. A za nimi kus zčernalé země jako by tam snad hořelo. Podivné na tom bylo to, že zčernalé místo bylo poměrně malé ačkoliv okolo bylo dost dalších stromů a křovin. Jak to, že se požár nerozšířil? Chvíli jsme se tomu podivovali a povídali si o tom, až nás napadlo, že to mohlo být možná od blesku, který sice místo sežehl, strom shodil, ale další škody zřejmě nenapáchal....Kdo ví?
Po chvíli jsme došli až k místu, kde jsme museli jezero opustit. V další cestě kolem něj nám bránil plot areálu štěrkoven. Stejně jsme chtěli na druhou stranu, k Moravě. V těchto místech byl velký pásový dopravník a tak si jej Adámek mohl prohlédnout zblízka. Ještě nikdy nic takového na vlastní oči neviděl. Sice zrovna nebyl v provozu, ale vysvětlila jsem mu, jak přibližně funguje. A také jsem ho upozornila, že nikdy nesmí pod něj chodit, protože je to nebezpečné. Ostatně sám viděl ty hromady ztvrdlého písku, který z něj spadal. Některé vypadaly jako opravdické miniaturní hory.
Pokračovali jsme podél dopravníku k Moravě a dál po jejím břehu. Doufala jsem, že tak dojdeme k silnici a k mostu, kterým se dostaneme na druhý břeh, abychom mohli dojít až na špici soutoku. Ten jsme brzy uviděli před sebou.
V další cestě nám však zabránil jakýsi potok. Jeho koryto bylo hluboké a příkré a v tuto dobu v něm teklo dost vody, aby se nedal tak snadno překročit. Museli jsme se vrátit. Cestou zpět jsme nešli až k jezeru, ale po široké lesní cestě, o níž jsem doufala, že nás dovede k turistické značce, která tu někde měla být. Po ní bychom k soutoku bez problémů došli. Šli jsme pomalu, povídali si a já se rozhlížela kolem sebe do všech stran, jak mívám ve zvyku. Jak myslíte, že jsem objevila předchozí "zajímavosti"? Na cestě rozhodně nebyly. Sice jsem už nic dalšího zajímavého neobjevila, ale díky tomu jsme turistickou značku nakonec našli. Nevedla po této cestě, ale po užší souběžné o pár m dále v lese. Na jednom rozcestí jsem ji zahlédla a přešli jsme na ni. Po ní jsme došli opět k onomu potoku a lávce přes něj.
Pokračovali jsme dál po turistické cestě, která nás vyvedla mezi pole. Tady skutečně nebylo nic zajímavého, snad jen výhled na věž Tovačovského zámku, dominantu celého okolí. A o půl km dál zase vyhlídka na most přes Bečvu.
Turistická značka nás dál vedla podél Bečvy až k soutoku, našemu cíli. Pořídila jsem z tohoto místa několik fotografií, ale nejsem si jistá, jestli se do projektu budou hodit. Budu to muset ještě promyslet. Ale i tak to byla pěkná vycházka.
Navštíveno: 24.4.2020
Žádné komentáře:
Okomentovat