České dějiny

Kdybyste náhodou někde narazili na putovní výstavu České dějiny, tak neváhejte a zajděte se podívat. Vřele doporučuji. Podle plakátu jsem sice čekala něco většího, ale i tak to stálo za to! Vzala jsem i Adámka, aby se trošku vzdělal. Dějepis ho sice moc nebere, ale i on výstavu a s ní spojenou přednášku nakonec shledal zajímavou. Škoda jen, že v Prostějově byla tak krátce a ještě v době "covidových" prázdnin, takže školáci se mohli podívat jen, pokud o to projevili zájem rodiče (jako třebas já).

Program nebyl nijak upřesněn, takže jsme přišli přímo doprostřed výkladu. Usadili jsme se tedy na volná místa a nechali si vyprávět o Marii Terezii a dalších osobnostech našich dějin. Po skončení "přednášky" se všichni rozprchli k různým exponátům. Začátek přednášky nám však neutekl, po cca půlhodinové přestávce se celá opakovala, takže jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, které jsem se rozhodně v dějepise neučila.

My začali u pravěkých modelů, abychom to vzali pěkně chronologicky. Mamut se mi zdál poněkud malý - co si pamatuju mamuta z Anthroposu, ten byl přes dvě patra. (To mi připomíná, měli bychom se do Anthroposu taky vypravit) A naopak model Věstonické venuše byl příliš velký.

Jako první historická osobnost našich dějin byl představen Sámo. Kým ve skutečnosti Sámo byl se vlastně vůbec neví. Podle všeho byl bohatý (měl prostředky na to, aby vyzbrojil naše předky) a mohl volně cestovat. My se učili, že byl kupcem, ale podle všeho mohl mít i jiné povolání. Sámova říše je vlastně první písemnou zmínkou o dějinách na našem území - ve Fredegarově kronice je zmínka o bitvě u Wogatisburgu. Kromě toho, že se jedná o první písemnou zmínku o osídlení našeho území, je to zároveň také první písemná zmínka o bitvě (válce) v Evropě. Kdo z archeologů najde Wogatisburg, sláva ho nemine.

Další dva muže, kteří významným způsobem ovlivnili naše dějiny jsou věrozvěsti Konstantin a Metoděj. Přinesli k nám křesťanství, které mělo a dodnes má velký vliv na život a kulturu naší země. Také naučili staroslovany číst a psát, k tomuto účelu vytvořili písmo hlaholici. Tím jsme se vlastně zařadili mezi "vzdělané" národy Evropy. Ale ono "vzdělání" nebylo až tak důležité, alespoň v té době. Vzdělanců u nás zas až tak moc nebylo a klidně mohli číst a psát v nějakém jiném jazyce. Význam to mělo především pro obyčejné lidi, kteří se často ani tu hlaholici moc dobře nenaučili. Tím, že jsme získali vlastní písmo, mohla být také bible přeložena do staroslovanštiny, což vlastně znamenalo, že i bohoslužby mohly být konány v jazyce, kterému tehdy všichni rozuměli. Takový byl tehdy zákon: Kdo neměl bibli ve svém jazyce, nemohl v něm mít ani bohoslužby.

Přemysl Otakar I. - první český král, který získal dědičný královský titul, a to díky listině Zlaté bule sicilské. Zlatá bula je jeden z našich nejdůležitějších historických dokumentů. Nejen že jsme získali vlastního krále. Listina nám také zaručuje nezávislost a našemu panovníkovi pak významná práva vůči církvi.

Samozřejmě nesměl chybět vůbec nejvýznamnější Čech - totiž císař Karel IV. Tady se snad ani nedá nic nového říct - tak je jeho kult profláknutý. Přesto byly jeho významné činy v rámci přednášky podány nesrovnatelně zábavněji než bývá obvyklé v hodinách dějepisu.

Další pomyslný mezník v naší historii představoval Mistr Jan Hus. Všichni ze školy známe jak žil a jak nakonec skončil. Ovšem interpretace našich učitelů nebyla tak úplně správná. V souvislosti s Husem jsem vůbec poprvé v životě slyšela o tzv. Papežském schizma - tedy situaci, kdy v katolické církvi zastávali úřad papeže dva (někdy i více) papežů, což v době, kdy se bez církve neobešlo takřka vůbec nic, přinášelo nemalé problémy. Jeden papež něco schválil, druhý ne... Prostě zmatek. A do toho v Čechách "zlobil" Hus! Císař Zikmund, patřící k nejvýznamnějším panovníkům Evropy měl "na stole" dva relativně velké problémy k řešení. Je nejspíš pochopitelné, že upřednostnil ten celoevropský před nějakým Husem z Čech. Ovšem ani na Husa se tak úplně nevykašlal. Svolal Kostnický koncil jehož hlavním cílem bylo řešení právě papežského schizmatu, ale vymohl si, že jedním bodem z programu bude i Hus a jeho učení. Husovi poslal "glejt" zaručující mu bezpečnou cestu. Co přesně bylo obsahem glejtu a zda Husovi zaručoval i bezpečný návrat věděl snad jen on sám. Nikoliv však Hus. Jakmile se Hus dozvěděl o Zikmundově pozvání a glejtu, na nic nečekal a vyrazil do Kostnice, kam dorazil asi o měsíc dříve než měl. Císař Zikmund tam zatím nebyl, takže k procesu došlo bez jeho přítomnosti a Hus neměl v ruce nic, čím by prokázal, že je pod Zikmundovou ochranou a tak byl uvržen do žaláře a souzen. Po svém příjezdu se sice císař Zikmund snažil vymoci Husovo propuštění, ale byl odmítnut a vlastně svým způsobem zahnán "do kouta" pohrůžkou, že sněm rozpustí. Chtěl-li Zikmund vyřešit celoevropský problém papežského schizmatu, musel tomuto nátlaku ustoupit. Přesto se mu podařilo vyjednat, že Hus byl převezen do mírnějšího vězení a jeho soud měl být odložen na pozdější dobu. Tuto dohodu, bohužel, koncil porušil a Husa odsoudil.

Upálení Mistra Jana Husa zvedlo v Českých zemích vlnu odporu. Do čela "povstalců" se postavil chudý zeman Jan Žižka z Trocnova. Učebnice dějepisu nám jej líčí jako hrdinného vojevůdce. Ve skutečnosti to byl spíš lapka, který využil příležitosti, která se mu naskytla. Žižka je vlastně jen přezdívka odkazující k jeho zranění, znamená jednooký. O oko přišel již v dětství, pravděpodobně nešťastnou náhodou při tréninku šermu. V mládí s tichým "souhlasem" panovníka škodil Rožmberkům. Rožmberkové byli významným rodem a panovníkovi vyhovovalo, že je zaměstnávají potyčky s nějakým Žižkou a tudíž nemají čas se míchat do politiky. Nějaký čas také strávil Žižka jako žoldák v armádě polského krále - zde se nejspíš poprvé setkal s onou slavnou vozovou hradbou, kterou zdokonalil a poté využíval během husitských válek. 

Dalším významným panovníkem byl císař Rudolf II. Poslední císař, který sídlil v Praze. Mecenáš umělců, badatelů, alchymistů i šarlatánů. Nedozvěděla jsem se nic, co bych už dříve nevěděla, ale nevadí. Ani příběh Jana Ámose Komenského mě ničím nepřekvapil. Ale o to více jsem obdivovala ukázku z jeho obrázkového slovníku Orbis Pictus. A hodně mě zaujalo jeho mravoučné desatero - tím bychom se měli řídit stále.

Marie Terezie - jediná žena v historii, která si směla na hlavu nasadit naši Svatováclavskou korunu. Jelikož se zajímám o genealogii, tak mě výčet jejích reforem nijak nepřekvapil, přestože o spoustě z nich jsme se ve škole neučili. Ale z genealogického hlediska jsou důležité, takže je znám. Ovšem líbilo se mi vyprávění o Terezínské pevnosti, kterou nechala vybudovat.

Poslední dvě místa výstavy patřila císaři Františku Josefu I. a následníku trůnu Ferdinandu d'Este. Jejich jména jsou spojena hlavně s první světovou válkou. Přiznám se, že mi z přednášky o nich v hlavě nic moc neutkvělo.

Někdo možná informace, které jsem vypíchla jako zajímavé, znáte. Možná jste se to dokonce v dějepise učili. Já si to buď nepamatuji, ale spíš jsem přesvědčená, že nám to učitelé neřekli. Historii mám ráda a dějepis mě bavil. Ale zase ne natolik, abych si všechno ještě samostatně ověřovala. Samozřejmě jsem si nafotila snad všechno, ale nechci vám to sem dávat, abych vás nepřipravila o případný zážitek, pokud výstavu navštívíte.

navštíveno: 30.5.2020 v Prostějově